NÁZORY Z NADHLEDU

     Podívejme se na názory lidí i na svoje vlastní z pohledu toho, kdo chce dobře vést lidi, nebo se dokonce chce stát vůdčí osobností. Připomeňme si, že názor je subjektivní odezva člověka na určitou reálnou či potenciální skutečnost. Nepopiratelným faktem je, že lidé většinou mají svoje názory, ty jsou součástí jejich já a tudíž poznáváním jejich názorů poznáváme je samotné. To je na tom to nejcennější.

     Někdy se ale zdá, že jsou lidé, kteří názory nemají. Setkal jsem se například s takovouto odezvou: „Vy se ptáte, jaký mám názor? Žádný. Já nemám v pracovní náplni mít nějaké názory. Já musím makat.“ Zpravidla se jedná o lidi zcela pasivní a jedince s úzkým okruhem zájmů, kteří nanejvýš přejímají názory svých autorit. Naproti tomu lidé aktivní mívají velmi vyhraněné názory, protože neustále něco chtějí, konají, vymýšlejí, prosazují. V jejich aktivitě bývá hodně emocí, často i hodně impulsivnosti. Řekne-li takový člověk, že nemá názor, ve skutečnosti sděluje, že Vám ho nechce prozradit. Zřejmě k Vám nemá důvěru.

     Ten, kdo vede lidi, a tím spíše vůdčí osobnost, by měl mít širší rozhled a být vždy tak trochu nad věcí. Člověk s nadhledem, který chce mít sám sebe pod kontrolou a nepodléhat emocím, hlavně ne negativním, udělá dobře, když se bude držet především doložených a důvěryhodných informací. Z nich pak může tvořit logicky odvozené závěry. Místo „Myslím, že...“ Vám řekne: „Fakta jsou následující: ...“

     Kdo se přísně drží dostupných a ověřitelných informací o skutečnosti, získává velkou výhodu - žádný názor druhého člověka ho nemůže rozladit. Ke každému mínění přistupuje s otevřenou myslí a se snahou porozumět, poučit se:

• Co je na tomto názoru cenného? Jaké to přináší nové informace nebo podněty? Jak tento názor může obohatit moje poznání?

• Proč ten člověk takový názor vyslovil, jak k němu dospěl, čím je to podmíněno?

• Rozumím tomu dobře? Pro jistotu stručně svými slovy shrne …