dnes je 4.12.2022

Input:

NEBÝT HRÁZÍ, ALE ODRAZOVÝM MŮSTKEM ANEB KREATIVITA V MANAGEMENTU

21.6.2007, , Zdroj: Verlag Dashöfer

     Nač je třeba kreativita, když jsme vyvinuli tolik úsilí dát všemu jasný řád a hranice? Stále si říkáme, jak je motivační, když máme jasno v tom, co děláme jak máme postupovat a co za to. Proč tedy stále změny, vyvolávající nejistotu?

     Odpověď je nasnadě - je třeba inovovat. Schopnost rychlé inovace, kreativního myšlení nám dává základní konkurenční výhodu. Tím se vysvětluje, proč nás asijská konkurence (vyjma japonské) s jejich mizivými platy, množstvím pracovníků, neexistujícími odbory, dlouhou pracovní dobou, úsporami za zdravotní a sociální péči ještě nepřekonala. Zatím totiž nevymýšlejí, ale kopírují.

     Inovace je běh na dlouhou trať - od stanovení cíle přes vymýšlení způsobu jak daného cíle dosáhnout, rozvíjení tohoto způsobu a přesvědčování ostatních o jeho výhodách až po jeho přeměnu v konkrétní čin a konečnou realizaci. Takovéto dlouhodobé záležitosti přinášejí starosti a vyžadují čas, energii a odhodlání, takže je důležité vědět, proč to všechno děláme.

     Z hlediska jednotlivce je to snadno pochopitelné - součástí lidské přirozenosti je rozvoj a tvořivost. Neustále se snažíme na sobě pracovat a zlepšovat svůj život - ze stejného důvodu jsou inovace nutné i u organizací. Zákazníci chtějí nové, lepší výrobky a služby. Konkurenti se jim je budou snažit nabídnout. Firmy musí tedy v podstatě inovovat už proto, aby přežily.

     Pokud chce být firma o krok před konkurencí, nestačí jen reagovat na podněty. Organizace sama musí dát podnět k produktivní změně (nikoliv ke změně samoúčelné). Chce-li prosperovat, musí inovovat.

     Inovace není jen věcí technologie, nových strojů, důmyslných mechanismů a přístrojů. Týká se všech druhů nových výrobků, služeb a systémů, procesů a postupů. V podstatě jde o to uspokojit lidi, poskytnout jim to, co chtějí či potřebují, co jim usnadňuje život. Klíčem k úspěchu jakékoliv inovace je:

  1. být vnímavý vůči zákazníkovi, ať již stávajícímu či potenciálnímu, vnějšímu či vnitřnímu;

  2. promyslet a v ideálním případě získat maximum nápadů od kolegů, podřízených, vlastně kohokoli včetně sebe samotného.

Dále se budeme zabývat druhým bodem

     Je nutné zbavit se pomyslných bariér vytvořených ve vlastní mysli stereotypy a zkušenostmi. Pomůže nám to osvobodit mysl pro nové pohledy, nebo se otevřít nápadům ostatních. Myšlení ohraničené zkušeností se projevuje například v tomto cvičení:

Jeden člověk ze skupiny namaluje jednoduchý obrázek a nikomu jej neukáže. Ostatní se mají ptát tak, aby podle získaných informací překreslili stejný obrázek na prázdný papír. Vyhrává nejrychlejší a nejpodobnější obrázek.

Hra probíhá tak, že se lidé ptají. Například: „Je to velké nebo malé? Je to živé? Je to zvíře? Je to rostlina? Je to věc? Je to vpravo nebo vlevo?“ Takto se dokáží v rekordním případě až 38x zeptat, dokud se jedna mysl neosvobodí a nenahradí všechny uzavřené otázky jednou otevřenou: „Co je na obrázku?“

Je logické, že se ptáme otázkami, na které odpovídáme jen ano nebo ne, protože tuto hru známe od mateřské školky a postupujeme podle zkušenosti, místo abychom se zeptali: „Můžeme se ptát jakkoli? Je okruh otázek nějak omezený?“ Vlastně se často neptáme vůbec. 

     Pak jsme až nepříjemně překvapeni, když se objeví někdo svěží, nezatížený zkušeností a stále se ptá: „Proč to děláme takto? Jaký to smysl? Co se s tím děje dál? Kdo to potřebuje? Co se stane, když to zrušíme? Proč musí být porady v budově a ne přímo v provozu? Proč ne venku?“ Jediná odpověď, která nás napadne často, je: „Protože se to tak dělá pořád. Je to v procesech. Protože je to tak zavedené. Asi nemáš co na práci. Dělají to tak všichni.“ Nebo: „Taky jsem se ze začátku snažil něco měnit, ale nic z toho nebylo, tak jsem to časem vzdal.“

     Je to s Vaší kreativitou a konkurenceschopností opravdu na pováženou? Poznali jste se? Nevadí, to se stává dříve či později všem. Naše duševní mapa může pracovat proti nám také tehdy, když se snažíme přizpůsobit realitu mapě místo naopak. Na druhou stranu zkušenosti se cení, jde jen o to, aby pracovaly pro nás a ne proti nám.

     Je paradoxní, že jedinou konstantou v našem světě je změna. Svět se neustále mění, převrací, reformuje, transformuje a my s ním musíme zůstávat v kontaktu, musíme mu nějakým způsobem porozumět. K tomuto účelu si vytváříme jakousi pomyslnou mapu či síť založenou na vlastních zkušenostech. Jednoduchý příklad: jakmile zjistíme, že oheň pálí, zaneseme to do své duševní mapy a už víme, že se ho nemáme dotýkat. Tímto způsobem si budujeme zásobu skutečností, zkušeností, záznamů o zkušenostech jiných lidí, zkrátka informací, které pak užíváme a uplatňujeme při řešení různých úkolů, při utváření si názorů, při rozhodování.

     Ale stejně jako každá mapa nebo databáze potřebuje i naše vnitřní mapa či duševní „výbava“ neustále aktualizovat, aby byla skutečně užitečná a efektivní, jinak začne selhávat. Je to stejné jako s automapou - pokud na ní není zakreslen nový most, jedete starou cestou a trvá to dvakrát tak dlouho. Pokud si do databáze neuložíte změnu adresy, Váš dopis se k adresátovi nedostane a Vy s ním ztratíte kontakt. Jde tedy o to, aby Vaše vnímání světa odpovídalo jeho skutečnému vývoji, abyste neztráceli kontakt a žili v přítomnosti.

     Můžeme použít jednoduchý model tvůrčího myšlení. Nejdříve určíme problém, tedy překážku, kterou je možné překonat. Pozor - někdy se právě díky kreativitě dají překonat i nepřekonatelné překážky. Důležité je správně problém formulovat. Čím užší je zadání, tím méně prostoru pro kreativitu poskytuje. Např. můžeme formulovat zadání takto: „Jak zkrátit dobu dodání od výrobce ke spotřebiteli?“ Nápady se pak logicky budou týkat především způsobů dopravy a možná mezi nimi bude kreativní návrh: „Smontujme to až u zákazníka a nebudou nás zdržovat podmínky pro přepravu nadměrných nákladů.“ Přesto, pokud se někdo správně zeptá, proč to chceme, odpovíme: „To je přece samozřejmé, protože potřebujeme konkurenční výhodu.“ Výborně, můžeme tedy poskytnout tvůrčímu myšlení mnohem větší prostor. Formulujeme problém takto: „Potřebujeme něco, co nás odliší od konkurence.“ Zde je vidět, že správná formulace zadání znamená půl úspěchu. Pokud k tomu dodáme, že i ten nejšílenější nápad je vítán a bude posouzen, máme reálnou šanci na zajímavý projekt.

     Dále pokračujeme sběrem nápadů. Můžeme ve firmě vyhlásit soutěž na řešení určité problematiky a odměnit toho, jehož nápad se nakonec realizuje. Je možné uspořádat tzv. brainstorming nebo brainwriting. Všichni řeknou nebo napíší, co je napadne. Upozorníme je, že v této chvíli se nemusí zabývat proveditelností.

Nahrávám...
Nahrávám...