O koronaviru a o nás

OBRANA

Virus Covid-19 útočí nejen na naše dýchací cesty, ale také na naši duši a psychickou stabilitu. A protože tu máme tendenci chránit stejně jako naše tělesné zdraví, přicházejí – stejně jako v jiných případech krizí - na řadu nejprve tzv. obranné mechanismy. Umožňují nám – více či méně efektivně – ochránit psychiku a nějakým způsobem fungovat. Například popření nám umožňuje vědomě vyloučit náročné a ohrožující situace. Odkloníme pozornost a zaměříme ji na něco méně zatěžujícího. Nějaký čas se uklidňujeme tím, že krize zmizí. Je to strategie pštrosa s hlavou v písku. A tak prohlašujeme: "Je to jen běžná viróza, tak co blázníte?", "Východní země jsou na tom díky očkování proti TBC lépe než západní.", "Měsíc či dva výpadku s ekonomikou nic moc neudělá, máme rezervy." apod. Se samotným popřením dlouho nevystačíme, případně nás bude stát příliš mnoho vnitřní energie.

Díky intelektualizaci a racionalizaci můžeme přesunout strachy, úzkosti a obavy, které se nám zmocňují, do intelektuální roviny. Snažíme se situaci porozumět, pátráme po zákonitostech a logických predikcích, hledáme informace, studujeme komentáře a zprávy ohledně vývoje koronaviru, pomocí analytických nástrojů odhadujeme budoucí možný ekonomický vývoj. Přesuneme se do hlavy a odstřihneme od nepříjemných emocí. Ani to nelze praktikovat donekonečna.

Projekce je další způsobem, jak se vyhnout se nepříjemným pocitům, které koronavirovou dobu provázejí. Často se jen neradi přiznáváme k panickému strachu z nemoci, k nejrůznějším přípravným strategiím na konce všeho druhu, jako nadměrné nakupování a přezásobení vlastní domácnosti. Doléhá na nás vina z občasného překročení nařízených vládních opatření, stoupá vztek, agresivita. Tyto a další emoce jsou v situaci, kterou právě prožíváme, pochopitelné a vysvětlitelné. Jenže nám kazí představu, kterou o sobě máme – už nejsme ti klidní, rozvážní, vše zvládající a nad věcí. Abychom si zachovali vlastní tvář, připisujeme nepříjemné pocity našemu okolí. Co nevidíme v sobě, zahlédneme jasnovidně u ostatních. A tak spíláme nenasytným lyžařům, kteří museli jet do Itálie, Pražákům, kteří chtějí zavléci infekci do naší vísky, ironicky vtipkujeme na účet nakupujících, aniž si všimneme vlastního přeplněného košíku. Hledáme vnější viníky a…