Otazníky kolem dalšího vývoje německé minimální mzdy

APLIKOVATELNÉ VÝJIMKY

Řada dřívějších výkladů vycházela z toho, že dočasná výjimka v aplikaci německé minimální mzdy pro zaměstnance pracující v Německu po dobu kratší než 30 dní v kalendářním roce by měla vycházet z možné výjimky umožněné směrnicí o vysílání zaměstnanců¹ (kterou využila i Česká republika v § 319 ZP).

Tento postup by odpovídal logice  evropské judikatury k volnému pohybu služeb, zejména rozsudku Soudního dvora EU (dříve Evropský soudní dvůr) C-165/98 ze dne 15. 3. 2001, ze kterého lze dovodit, že v případech krátkodobých cest za účelem výkonu práce na území jiného státu může být aplikace ustanovení o minimální mzdě hostitelského státu na krátkou pracovní cestu zaměstnance v rozporu se smyslem a účelem této právní regulace.

Nicméně, ze současné německé právní úpravy žádná výjimka výslovně nevyplývá a skutečně nelze předvídat, jakým směrem se nakonec budou případné výjimky z aplikace povinnosti minimální mzdy (včetně souvisejících evidenčních a informačních povinností) ubírat. Dle výše uvedeného evropského rozsudku jsou orgány hostitelského státu vždy povinny posuzovat, zda je aplikace ustanovení o minimální mzdě v daném případě v souladu se smyslem a účelem právní regulace – o čemž lze v případě krátkodobých pracovních cest (a to nejen případů tranzitu) pochybovat.

Bohužel postupem času se objevují další komentáře, ze kterých v zásadě vyplývá, že v této chvíli lze s jistotou konstatovat pouze to, že právní úprava…