Obecnou úpravu pracovní doby a doby odpočinku obsahují
ustanovení
§ 78 až § 100 zákona č.
262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů. Jsou ale skupiny
zaměstnanců, pro něž právní úprava předpokládá určitá specifika. Mezi ně
patří rovněž zaměstnanci v dopravě.
Do 31. 12. 2006 existoval vedle tehdejšího zákoníku
práce ještě samostatný zákon č. 475/2001 Sb., o pracovní době a době odpočinku
zaměstnanců s nerovnoměrně rozvrženou pracovní dobou v dopravě, ve znění
pozdějších předpisů. Tento zákon byl s účinností od 1. 1. 2007 zrušen a
na základě odkazu uvedeného v ustanovení
§ 100 odst. 1 zákoníku práce
nahrazen novým nařízením vlády č. 589/2006 Sb., kterým se stanoví
odchylná úprava pracovní doby a doby odpočinku zaměstnanců v dopravě.
V čem nařízení vlády v podstatě přebírá právní úpravu
obsaženou doposud ve zmíněném zákoně, je pravidlo, že se vztahuje na
zaměstnance, jejichž zaměstnavatel je dopravcem nebo správcem pozemních
komunikací nebo provozovatelem dopravní infrastruktury podle zvláštních
právních předpisů, a že těmito zaměstnanci jsou:
členové osádky nákladního automobilu nebo autobusu,
zaměstnanci údržby pozemních komunikací,
zaměstnanci drážní dopravy na dráze celostátní, regionální a
vlečce,
zaměstnanci městské hromadné dopravy,
zaměstnanci zajišťující provozování letiště,
členové posádky plavidla,
členové posádky letadla.
Bližší vymezení okruhu zaměstnanců, jejichž pracovní
doba a doba odpočinku se posuzuje v některých ohledech odchylně od zákoníku
práce, je uvedeno v ustanovení § 2 nařízení vlády.
Účelem následujících řádků je upozornit jen na
nejdůležitější změny, ke kterým v této právní úpravě oproti dřívějšímu zákonu
došlo. A to při vědomí toho, že nové nařízení vlády zapracovává příslušné
předpisy Evropských společenství a v oblasti silniční dopravy odkazuje dokonce
na jejich přímo použitelné předpisy, především pak na nařízení Evropského
parlamentu a Rady (ES) č. 561/2006 ze dne 15. března 2006, kterým budou s
účinností od 11. 4. 2007 harmonizovány některé předpisy v sociální oblasti
týkající se silniční dopravy.
Základní pojmy vysvětluje nařízení vlády ve svém
ustanovení § 3. Přináší přitom některá nová vymezení, a to v návaznosti
na změny provedené v zákoníku práce. Pod pojem pracovní doby člena
osádky nákladního automobilu nebo autobusu spadá nově též doba jeho
nezbytných jednání před správními orgány souvisejících s plněním pracovních
úkolů. S ohledem na rozšířenou definici pracovní doby v zákoníku práce (a to o
dobu dosavadní pracovní pohotovosti na pracovišti) je pracovní dobou výše
uvedeného člena osádky rovněž doba, kdy je připraven na pracovišti k výkonu
práce podle pokynů zaměstnavatele, zejména čekání na nakládku a vykládku, jejíž
doba není předem známa.
Vedle toho nařízení vlády výslovně stanoví odchylku a
samostatnou definici, pokud jde o pracovní pohotovost. U členů osádky
nákladního automobilu nebo autobusu jí rozumí dobu, během níž tento člen osádky
doprovází vozidlo přepravované trajektovou lodí nebo vlakem, čekací doby na
hranicích a čekací doby z důvodu zákazu jízdy a dobu strávenou řidičem za jízdy
na sedadle spolujezdce nebo na lehátku. Tato doba není ovšem…