Petr je nový manažer. Dříve pracoval v malých
společnostech, kde si sám zajišťoval i výběr nových zaměstnanců od podání
inzerátu až po uložení smlouvy do kartotéky. Teď pracuje u firmy AB, která má
téměř tisíc zaměstnanců. Personalistka Jana, která má jeho oddělení na
starosti, za ním přišla, aby si s ním promluvila o službách, které mu může
zajistit. Mimo jiné si chce Petr vybrat do svého týmu asistentku.
Jana navrhla, že proberou, jakého zaměstnance
potřebuje. Petr si sice pomyslel, že by to měla vědět, ale protože ještě dost
neznal zdejší zvyky, souhlasil. Sdělil Janě, že chce klasickou asistentku, nic
zvláštního. To Janu neodradilo, vyptávala se, co by měla umět, jaké by měla mít
zkušenosti, povahové vlastnosti. Petr se sice snažil odpovídat, ale vůbec ho
nenapadlo, že by to měla být nějaká věda. Zjistil, že některé věci nemá
ujasněné. Dřív prostě přijal toho, kdo se mu zdál dobrý. Když se neosvědčil,
tak ho ve zkušební lhůtě propustil. Ale uznal Janin argument, že je levnější a
lepší, když se výběr povede hned napoprvé.
Postupně dal Petr s Janou profil asistentky
dohromady. Jana si požadavky uložila a řekla Petrovi, že pokud budou hledat
příště, už bude vědět víc o jeho představách a určitě jim půjde sestavení
profilu snáz.
Petr byl do té doby přesvědčený, že je jasné, jaké
jsou požadavky na jednotlivé pozice. Každý přece ví, co dělá účetní, co
sekretářka a co třeba vedoucí. Při rozhovoru s Janou si uvědomil, že základní
představy má sice každý stejné, ale ty konkrétní už se mohou lišit.
NahoruOtázky k zamyšlení:
Jak důkladně přemýšlíte o kritériích výběru Vy a Vaši
kolegové?
Jde zjišťování kritérií nějak zjednodušit?
Pomůže popis pozice nebo firemně nastavená kritéria?
NahoruKomentář:
I když je v některé firmě velmi silná firemní kultura,
není možné způsobit, aby se všichni…