Dva královi věštci hnali koně pustou nocí. Potkali
se teprve až za hranicí říše. První věštil z křišťálové koule a ten druhý z
hvězd.
Proč prcháte, kolego? ptal se hvězdopravec.
Protože mi hrozí králův hněv. Viděl jsem v kouli děsuplný výjev. Stála tam
vysoká šibenice, král visel nad hlavami davu a lid s jásotem slavil jeho
smrt.
A Vy jste to královi řekl? Blázníte? vykřikl
zděšeně hadač z koule. Vždyť víte, jak nesnáší špatné zprávy! Dal by mě
přinejmenším mučit, možná popravit!
S tou šibenicí máte ovšem pravdu. řekl astrolog.
Našel jsem v horoskopu krále přesně totéž. Krále má věštba velmi
potěšila.
Cože? Snad nechcete říct, že Vy jste mu lhal?
Kdepak! Řekl jsem mu čiročirou pravdu. Můj králi, hvězdy neklamně ukazují, že
budete velmi povýšen. Lid k Vám bude vzhlížet a bude při tom jásat. Blahopřeji,
můj vladaři!
Hadač si zamyšleně promnul bradu. Ale proč jste
tedy na útěku?
Nu, víte. vzdychl hvězdopravec, když jsem s
úlevou opouštěl krále, náhle za mnou zvolal: Za tuhle zprávu budeš povýšen i
Ty!
My, kteří zacházíme se slovy a řečí, dobře víme, jak
ohebné a zrádné to jsou nástroje. Kdosi řekl, že politik musí znát mnoho
synonym. Tutéž informaci lze formulovat velmi…