dnes je 3.7.2022

Input:

Příběhy k zamyšlení - Čára na podlaze

8.1.2007, , Zdroj: Verlag Dashöfer

     Jeden Mistr měl spousty žadatelů, kteří toužili jen po tom, aby je vzal do učení. Do jeho domu vstoupil první kandidát. Mistr vzal křídu a nakreslil na podlaze dlouhou čáru. „Tohle,“ řekl, „je lano nad horskou bystřinou. Hluboko pod ním uhání divoká ledová voda. Tak zapni fantazii, zapni soustředění - a přejdi po laně.“

     Žadatel si řekl: „Nesmysl. To není žádné lano nad bystřinou, ale čára na podlaze.“ Zapnul všechno soustředění a šel. Když bezchybně přešel celou místnost, Mistr vzdychl: „Soustředění máš celkem slušné, ale Tvá fantazie - hanba povídat! Ty nemůžeš být mým žákem. Běž!“

     Přišel druhý hoch a dostal stejný úkol. Zapnul všechnu fantazii a šel. Vprostřed cesty se s ním lano zhouplo, zakolísal a zřítil se. Začal se topit, a když ho mistr z prkenné podlahy zvedl, byl celý zmáčený ledovou vodou. „Nu, fantazii máš skvělou,“ uznal Mistr, „ale to soustředění - fuj! Ani Ty nebudeš mým žákem.“

     A pak vyšel po křídové čáře třetí kandidát. Fantazie mu proměnila místnost v horskou průrvu. Pod ním řvala dravá řeka, dýchal mrazivý vzduch výšek. Vážil každý krok jako mezi životem a smrtí a s krajním soustředěním došel až k protější zdi. „Vida, Ty máš oba dary. Tak to vypadá slibně!“ řekl Mistr. „Ty jsi žák, kterého dlouho hledám. Vítám Tě.“

     Albert Einstein řekl, že podstatou inteligence není znalost, ale představivost. Jules Verne napsal, že vše, co je jeden člověk schopen si představit, jsou jiní lidé schopni uskutečnit. Ale ani sebevětší fantazie sama nestačí. Každá tvůrčí práce závisí na rovnováze dvou darů. Prvý je umět fantazírovat. Co nejvíc uvolnit mysl a aspoň na chvíli umlčet toho věčného vnitřního cenzora, který každou naši snahu kritizuje už předem a straší nás, že „takhle to rozhodně nepůjde“. Zapomenout na to, „jak se to dělalo vždycky a jak to dělají ti druzí“. Nebát se

Nahrávám...
Nahrávám...