PŘÍBĚHY K ZAMYŠLENÍ - Jak se hraje král

Jeden muž dlouho hledal pravdu, ale pořád mu k ní chyběl malý krůček. Ulpíval na iluzi svého já. Kdesi natrefil na tlupu potulných herců. Měl pro divadlo slabost a hned večer shlédl krásné představení o králi a jeho poddaných. Po představení byl úplnou náhodou svědkem, jak principál pokáral starou herečku v hadrech. „Dnes jsi špatně hrála krále!“ říkal jí.

„Principále, ty máš vlčí mlhu!“ rozesmál se muž. „Tahle paní nehrála žádného krále, ale žebračku!“

„Je vidět, že nejste od divadla, pane,“ řekl principál. „Krále přece hrají všichni, kdo jsou na scéně! Když se před ním hrbí, publikum hned chápe: to je krutý král. Když se králi ani nepokloní, obecenstvu dojde, že ten král je asi pěkný slaboch. A když hercům láskou září tváře, lidé si hned řeknou: tenhle král je požehnáním pro svou zem! A tak je to na divadle se vším. Všichni pořád hrají i ty druhé. Tak se tvoří smysl celé hry.“

Jak to ten muž slyšel, poslední bublinka iluze v něm praskla. Pochopil, že všichni žijí ve všech a že není žádné oddělené já.

     Nehledejme v tom žádnou mystiku, tak je to i v našem všedním životě. Všichni pořád hrajeme ty druhé a ti druzí hrají nás. Naše sociální já…