Příběhy k zamyšlení - Sultánův papoušek

Sultán měl pro své potěšení a obveselení krásnou, drahokamy vykládanou klec a v ní hejno papoušků. Byli jako odstíny duhy – žlutí, modří, fialoví i tyrkysoví, až z nich oči přecházely. Každý večer, když ruch v paláci utichl, seskupili se papoušci kolem nejstaršího z nich a naslouchali. Vyprávěl jim o tom, jak voní ráno v pralese, o tom, jak se třpytí rosa na květech, kolika odstíny zeleně se  zdobí džungle. Povídal jim o sladké chuti zrajícího manga a o lehkém dotyku večerního vánku, který jemně hladí peří. Papoušci ani nedutali a snili o tom, jak krásný je život za mřížkami klece.

Jednoho večera zapomněl neopatrný sluha zavřít dvířka klece. Zůstala otevřená. Nejprve se osmělil modrý papoušek, po něm žlutý a pak následovali ostatní. Jen ten nejstarší - vypravěč zůstával sedět na svém místě. Papoušci na něj pokřikovali: "Poleť s námi. Vydáme se hledat džungli, o které jsi nám vyprávěl." Ale on jen zavrtěl hlavou: "Kdepak, jsem na klec zvyklý, zůstanu tady." A tak zůstal a pestrobarevné hejno sultánových papoušků se vzneslo k obloze bez něho.

JAK REAGUJEME NA TENTO PŘÍBĚH?