dnes je 29.3.2024

Input:

Tváře veřejné i skryté

21.8.2020, , Zdroj: Verlag DashöferDoba čtení: 7 minut

2020.17.18.04
Tváře veřejné i skryté

Mgr. Růžena Lukášková

ZAČALO TO OTÁZKOU

"A tak mi ještě něco prozraďte o svých slabých stránkách." Tato věta ještě občas zazní u přijímacích pohovorů. Svědčí o tom, že i pro přijímající stranu, kterou zastupuje personalista či manažer, není nábor nových zaměstnanců situací, kterou se zabývají každý den. Co na takovou otázku říct? Někteří uchazeči se rozpačitě odmlčí, ostřílení účastníci výběrových řízení pohotově uvedou vlastnost, která v kontextu nabízené pozice může znít jako výhoda. A tak se potencionální účetní přizná k pedantické přesnosti a obchodní zástupce k upovídanosti.

Když se nad položeným dotazem zamyslíme, můžeme doufat, že nám uchazeči po pravdě odpoví? Samozřejmě že ne, alespoň pokud o nabízené místo skutečně stojí. Naopak, můžeme od nich očekávat, že se budou snažit předvést v tom nejlepším světle. Každé pracovní prostředí vyžaduje konkrétní dovednosti, vynucuje si určitý kodex chování, kterému se uchazeči snaží dostát, aby získali nálepku profesionála a nepropadli výběrovým sítem.

TVÁŘ, KTEROU UKAZUJEME SVĚTU, A TVÁŘ, KTEROU UKRÝVÁME

Místo odhalení slabin musí zkušený personalista a manažer počítat s tím, že si uchazeč nasadí masku, stejně jako ji nosili herci ve starém Řecku, o níž si myslí, že by měla odpovídat danému firemnímu prostředí: někdy přísně formálnímu, jde-li o právní kancelář či banku, jindy uvolněnějšímu, hlásí-li se do marketingové agentury, či empatickému, jde-li o psychologickou poradnu či pozici sociálního pracovníka. Psychologie v této souvislosti používá pojem persona. Ta odpovídá ideálnímu obrazu, který o sobě máme, a zároveň našim představám o tom, jak nás chtějí vidět druzí. A právě tuto tvář ukazujeme veřejnosti, tedy i personalistům a manažerům.

Protože ale ani herec není na jevišti 24 hodin denně, nemůžeme masku nosit nepřetržitě. Hrát určitou roli, zvlášť pokud nám nesedí, protože nebyla napsána výhradně pro nás, může být únavné a vyčerpávající. Ukazovat neustále světu svoji dynamickou sílu a připravenost k akci, vyčerpalo nejednoho hrdinu. Ladit se stále jemně empaticky na potřeby klientů, nadřízených a kolegů spustí jednoho dne  explozi vzteku i u trpělivých samaritánů. Obsadit sebe sama do role nápaditého kreativce sršícího nápady, může vést k tomu, že zatoužíme po neměnné práci na montážní lince. Nejsme jen dynamičtí a odvážní, ale také leniví a bojácní, vedle nezištného a obětavého pečovatele máme v sobě vypočítavého sobce. Negenerujeme jen skvělé myšlenky a převratné nápady, ale občas se nám povede trapný vtip a zasekneme se na zaběhaných stereotypech. Netěšíme se vždy upřímně z úspěchů druhých, ale také jim pořádně závidíme a žárlíme na ně. Vedle ctností, které ukazujeme světu, ukrýváme své slabosti a nedostatky, svůj stín.

Že jde o téma staré jako lidstvo samo, nás přesvědčí legendy, pohádky a umělecká díla. Vzpomeňme například na knihu Obraz Doriana Graye od Oskara Wildeho. Vypráví o muži, který světu ukazuje nádhernou, bezchybnou tvář a na půdě skrývá nevábný portrét, který odráží jeho temné vlastnosti. Dvě tváře a jeden člověk, světlo a stín. Tento příběh mistrně zachycuje rozdíl mezi tváří, kterou se snažíme předvádět sobě i světu, a tou skrývanou, byť nezacházíme do takových extrémů jako Wildův hrdina.

KONCEPT STÍNU

S konceptem stínu přišel na počátku 20. století švýcarský psycholog C. G. Jung. Můžete se ptát, proč by se s ním měli personalisté a manažeři obeznámit. Není to jen kvůli tomu, že si při dalším výběrovém řízení některé otázky ušetří, případně nebudou přikládat velkou váhu odpovědím. Koncept stínu je užitečný pro všechny, kteří chtějí usilují o větší sebepoznání, a také pro ty, kteří pracují s druhými. A k nim personalisté i manažeři patří.

Každé kulturní prostředí i rodinný systém oceňují určité hodnoty a kvality. Jako děti jsme závislí na přijetí druhými, a tak se požadovaným standardům snažíme dostát bez ohledu na to, že některé z nich mohou být v rozporu s našimi vrozenými dispozicemi. Jak dospíváme, klade na nás škola, vrstevníci, první zaměstnavatel další požadavky a my se učíme, které aspekty sebe samého ukázat světu, abychom získali uznání, ocenění, vytoužené pracovní místo, členství v klubu úspěšných. Naopak jisté dispozice a sklony, které se "nenosí", přicházejí zkrátka. A nemusí jít jen o vlastnosti obecně hodnocené jako negativní, tedy žárlivost, závist, chamtivost. Tzv. zastíněné hodnoty má každý jedinec, každé společenství, tedy rodina i pracovní kolektiv. Ukazuje na ně tzv. "se". Když uslyšíte větu: "V naší společnosti "se" to dělá takto....", můžete si být jisti, že jste na stopě firemního stínu. Ono "se" je

Nahrávám...
Nahrávám...