dnes je 3.7.2022

Input:

Z AKTUÁLNÍCH SOUDNÍCH ROZHODNUTÍ - Běh subjektivní lhůty pro okamžité zrušení prac. poměru zaměstnavatelem

22.5.2008, , Zdroj: Verlag Dashöfer
Soud: Nejvyšší soud Spisová značka: 21 Cdo 743/2007 Datum rozhodnutí: 17. 1. 2008 
Právní problematika: běh subjektivní lhůty pro okamžité zrušení pracovního poměru ze strany zaměstnavatele, porušení „pracovní kázně“ společně s nadřízeným zaměstnancem 
Ustanovení právních předpisů:§ 58 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů 

Právní věta:

Pokud se zaměstnanec dopustil porušení povinnosti vyplývající mu z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci („pracovní kázně“) zvlášť hrubým způsobem společně se svým nadřízeným, začne dvouměsíční subjektivní lhůta k dání okamžitého zrušení pracovního poměru běžet až tehdy, kdy se zaměstnavatel o důvodu k takovému postupu dozví jiným způsobem. Na společné porušení povinnosti s nadřízeným zaměstnancem lze ale usuzovat jen tehdy, jestliže má porušení povinnosti tímto vedoucím zaměstnancem vnitřní (účelovou) souvislost s porušením povinnosti vytýkaným podřízenému zaměstnanci a tato porušení sledují společný (stejný) cíl.

Komentář:

Jedním ze způsobů rozvázání pracovního poměru je dle ustanovení § 48 odst. 1 písm. c) zákoníku práce též jeho okamžité zrušení. Aby bylo okamžité zrušení pracovního poměru platným právním úkonem, musí k němu být dán zákonem předpokládaný důvod. Ten je pak třeba v písemnosti o okamžitém zrušení pracovního poměru náležitě skutkově vymezit, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným. Neexistence tohoto důvodu představuje riziko prohraného soudního sporu.

Jak jsme už několikráte uvedli na stránkách Zpravodaje, vedle skutkového vymezení důvodu musí zaměstnavatel v případě okamžitého zrušení pracovního poměru z důvodu porušení povinnosti zaměstnancem zvlášť hrubým způsobem dodržet ještě lhůty předepsané v ustanovení § 58 zákoníku práce a v nich okamžité zrušení pracovního poměru zaměstnanci řádně doručit. Jednou z těchto lhůt je lhůta subjektivní, která činí dva měsíce ode dne, kdy se zaměstnavatel o důvodu k okamžitému zrušení pracovního poměru dověděl. Dvouměsíční subjektivní lhůta slouží zaměstnavateli mj. k tomu, aby mohl provést potřebné šetření, zda zaměstnanec skutečně porušil svoji povinnost a zda šlo o porušení nejvyšší intenzity (zvlášť hrubým způsobem), a aby se podle jeho výsledku rozhodl, zda přistoupí k okamžitému zrušení pracovního poměru.

O důvodu k okamžitému zrušení pracovního poměru se zaměstnavatel dozví (a začne tak plynout subjektivní lhůta) dnem, kdy jeho vedoucí zaměstnanec, který je bezprostředně nebo výše nadřízen tomu, kdo zmíněnou povinnost porušil, získal vědomost o tom, že k takovému jednání ze strany zaměstnance došlo. V případě, že se zaměstnanec dopustil porušení povinnosti společně se svým nadřízeným, začne subjektivní lhůta k dání okamžitého zrušení pracovního poměru běžet až tehdy, kdy se zaměstnavatel o důvodu k takovému postupu dozví jiným způsobem. Uvedeného vedoucího zaměstnance nelze totiž považovat ve vztahu k popsanému jednání za zaměstnance, který plní v zájmu zaměstnavatele pracovní úkoly.

Na nedodržení subjektivní lhůty spoléhal zaměstnanec v soudním sporu, který vedl se svým zaměstnavatelem. Ten s ním

Nahrávám...
Nahrávám...