Z aktuálních soudních rozhodnutí - Výpovědní důvody na straně zaměstnavatele

Ustanovení zákoníku práce o výpovědi z důvodu neuspokojivých pracovních výsledků vychází z objektivního zjištění, že zaměstnanec neuspokojivé pracovní výsledky dosahuje, a to bez ohledu na to, zda tomu tak je v důsledku zaviněného jednání zaměstnance (alespoň ve formě nedbalosti). Je zcela nepodstatné, zda neuspokojivé pracovní výsledky jsou důsledkem zaměstnancovy neschopnosti, nezpůsobilosti, neodpovědného přístupu k plnění pracovních povinností apod. Podstatné je, že zde objektivně neuspokojivé pracovní výsledky existují.

Co zákoník práce účinný od 1. 1. 2007 téměř bezezbytku převzal ze zákoníku práce předchozího, je vymezení jednotlivých výpovědních důvodů, pro které může dát zaměstnavatel zaměstnanci výpověď. Tyto výpovědní důvody jsou vyjmenovány v ustanovení § 52 zákoníku práce.

Výpověď může dostat zaměstnanec též v případě, že nesplňuje bez zavinění zaměstnavatele požadavky pro řádný výkon sjednané práce a nesplňování těchto požadavků spočívá v neuspokojivých pracovních výsledcích, které neodstranil, ačkoliv k tomu byl zaměstnavatelem v době posledních 12 měsíců písemně vyzván. Častým výpovědním důvodem bývá rovněž skutečnost, že zaměstnanec poruší (porušuje) povinnosti vyplývající mu z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci (v dřívější terminologii „pracovní kázeň“).

V uvedeném soudním sporu se dovolací soud zabýval tím, jaké jsou mezi oběma výše zmíněnými důvody rozdíly a…