Čeští zaměstnavatelé se již začínají připravovat na
změny v oblasti nemocenského pojištění, které začnou platit od 1. ledna 2009.
Jednou z nejvíce diskutovaných novinek je, že budou muset svým zaměstnancům
během prvních čtrnácti dnů nemoci (pracovní neschopnosti) platit náhradu mzdy.
Tato povinnost přitom bude platit vedle povinnosti hradit za zaměstnance
pojistné na nemocenské pojištění (v rámci pojistného na sociální zabezpečení).
Právě tato kombinace vede zaměstnavatele k názoru, že se jedná o zhoršení
jejich postavení - zvýšení povinností bez odpovídajícího rozšíření jejich
práv.
Do jisté míry je to skutečně pravda, neboť se domnívám,
že tato změna přinese zaměstnavatelům zvýšené náklady související zejména s
její administrativní náročností (např. od příštího roku budou zaměstnavatelé
povinni sami vypočítat výši náhrady mzdy). Pokud jde o samotný rozsah
povinností, nejeví se mi česká právní úprava v kontextu ostatních evropských
zemí jako více zatěžující nebo nevýhodnější.
Je nutné si uvědomit, náhrada mzdy bude zaměstnancům
příslušet pouze od 4. pracovního dne do 14. kalendářního dne nemoci. Náhrada
mzdy se bude poskytovat pouze za pracovní dny zaměstnance a případně za svátky
(pokud připadají na pracovní den zaměstnance). To znamená, že v rámci jedné
pracovní neschopnosti bude největší skupině zaměstnanců, kteří pracují v rámci
pětidenního pracovního týdne (od pondělí do pátku), náležet náhrada mzdy
maximálně za 7 dní.
Při srovnání s jinými evropskými státy je zřejmé, že
hrazení nemocenské zaměstnavatelem v době prvních 14 dní nemoci není neobvyklé
(obdobná situace platí v Lotyšsku nebo Maďarsku). Naopak v některých zemích
musí zaměstnavatelé nemocenskou hradit déle, například v Belgii prvních 30 dnů
nemoci, v Německu 6 týdnů a v Rakousku dokonce v závislosti na délce trvání
pracovního poměru až 12 týdnů (resp. 16 týdnů). Pravdou nicméně je, že v jiných
státech je období, po které platí zaměstnavatelé nemocenskou, mnohem kratší.
Nejvýraznějším příkladem může být Bulharsko, kde zaměstnavatel hradí
nemocenskou pouze první den nemoci a navíc maximálně v rozsahu 15 dní v roce. V
Litvě hradí zaměstnavatel nemocenskou také poměrně krátkou dobu - 2 první dny
nemoci, neplatí zde ale omezení roční omezení (obdobně jako v České republice
platí, že čím častěji zaměstnanec onemocní, tím bude vyšší počet dnů, po které
bude hradit nemocenskou zaměstnavatel).
Výše náhrady mzdy, kterou budou povinni čeští
zaměstnavatelé poskytovat, bude minimálně 60 % průměrného výdělku. Nejedná se
přitom o „běžný“ průměrný výdělek zjišťovaný a používaný například pro výpočet
odstupného nebo náhrady mzdy za dovolenou, ale o průměrný výdělek upravený
podle určitých redukčních hranic vyhlašovaných Ministerstvem práce a sociálních
věcí. Z použití těchto redukčních hranic vyplývá, že maximální výše náhrady
mzdy za 7 pracovních dnů činí 7 620 Kč (1…
