dnes je 25.2.2024

Input:

Změny v nemocenském pojištění od 1. ledna 2009 v porovnání s úpravou v jiných státech EU

4.12.2008, , Zdroj: Verlag DashöferDoba čtení: 4 minuty

     Čeští zaměstnavatelé se již začínají připravovat na změny v oblasti nemocenského pojištění, které začnou platit od 1. ledna 2009. Jednou z nejvíce diskutovaných novinek je, že budou muset svým zaměstnancům během prvních čtrnácti dnů nemoci (pracovní neschopnosti) platit náhradu mzdy. Tato povinnost přitom bude platit vedle povinnosti hradit za zaměstnance pojistné na nemocenské pojištění (v rámci pojistného na sociální zabezpečení). Právě tato kombinace vede zaměstnavatele k názoru, že se jedná o zhoršení jejich postavení - zvýšení povinností bez odpovídajícího rozšíření jejich práv.

     Do jisté míry je to skutečně pravda, neboť se domnívám, že tato změna přinese zaměstnavatelům zvýšené náklady související zejména s její administrativní náročností (např. od příštího roku budou zaměstnavatelé povinni sami vypočítat výši náhrady mzdy). Pokud jde o samotný rozsah povinností, nejeví se mi česká právní úprava v kontextu ostatních evropských zemí jako více zatěžující nebo nevýhodnější.

     Je nutné si uvědomit, náhrada mzdy bude zaměstnancům příslušet pouze od 4. pracovního dne do 14. kalendářního dne nemoci. Náhrada mzdy se bude poskytovat pouze za pracovní dny zaměstnance a případně za svátky (pokud připadají na pracovní den zaměstnance). To znamená, že v rámci jedné pracovní neschopnosti bude největší skupině zaměstnanců, kteří pracují v rámci pětidenního pracovního týdne (od pondělí do pátku), náležet náhrada mzdy maximálně za 7 dní.

     Při srovnání s jinými evropskými státy je zřejmé, že hrazení nemocenské zaměstnavatelem v době prvních 14 dní nemoci není neobvyklé (obdobná situace platí v Lotyšsku nebo Maďarsku). Naopak v některých zemích musí zaměstnavatelé nemocenskou hradit déle, například v Belgii prvních 30 dnů nemoci, v Německu 6 týdnů a v Rakousku dokonce v závislosti na délce trvání pracovního poměru až 12 týdnů (resp. 16 týdnů). Pravdou nicméně je, že v jiných státech je období, po které platí zaměstnavatelé nemocenskou, mnohem kratší. Nejvýraznějším příkladem může být Bulharsko, kde zaměstnavatel hradí nemocenskou pouze první den nemoci a navíc maximálně v rozsahu 15 dní v roce. V Litvě hradí zaměstnavatel nemocenskou také poměrně krátkou dobu - 2 první dny nemoci, neplatí zde ale omezení roční omezení (obdobně jako v České republice platí, že čím častěji zaměstnanec onemocní, tím bude vyšší počet dnů, po které bude hradit nemocenskou zaměstnavatel).

     Výše náhrady mzdy, kterou budou povinni čeští zaměstnavatelé poskytovat, bude minimálně 60 % průměrného výdělku. Nejedná se přitom o „běžný“ průměrný výdělek zjišťovaný a používaný například pro výpočet odstupného nebo náhrady mzdy za dovolenou, ale o průměrný výdělek upravený podle určitých redukčních hranic vyhlašovaných Ministerstvem práce a sociálních věcí. Z použití těchto redukčních hranic vyplývá, že maximální výše náhrady mzdy za 7 pracovních dnů činí 7 620 Kč (1

Nahrávám...
Nahrávám...