Poutník došel na kraj pouště a nevěděl, kterým směrem se má dát, aby se dostal k oáze. Měl štěstí. Narazil na poustevníka, který zde žil, a přeptal se ho na cestu.
"Sleduji, jak postupuje karavana pouští," řekl poustevník. "Karavana i poušť mluví stejnou řečí, a proto jí poušť umožňuje průchod. Prověřuje každý její krok, aby zjistila, jestli je s ní v souladu. V kladném případě dojde karavana do oázy. Kdyby sem někdo přišel s velkou odvahou, ale té řeči by nerozuměl, zahynul by hned první den."
"Jakou radu mi dáte," řekl poutník, "abych nezahynul?"
"Sám se k oáze nedostaneš," řekl poustevník. "Tvoje jediná šance je připojit se ke karavaně, která rozumí řeči pouště."