Krácení již vyčerpané dovolené

Podstatou krácení dovolené je, že zaměstnanec ztrácí právo na tu část dovolené, o kterou mu byla dovolená zkrácena. Podmínky, za kterých lze zaměstnanci krátit dovolenou, a rozsah, v němž tak může (musí) zaměstnavatel učinit, jsou obsaženy v ustanovení § 223 zákoníku práce. S ohledem na důvody, s nimiž zákoník práce spojuje krácení dovolené, lze toto krácení rozdělit na:

1. povinné (zaměstnavatel musí dovolenou krátit),

2. možné (zaměstnavatel může dovolenou krátit).

Jedním z případů tzv. povinného krácení dovolené je též případ, kdy zaměstnanec neodpracoval v důsledku překážek v práci, jež se pro účely dovolené neposuzují jako výkon práce, alespoň 100 směn (pracovních dnů). Mezi tyto překážky v práci patří rovněž pracovní neschopnost zaměstnance, s výjimkou pracovní neschopnosti vzniklé v důsledku pracovního úrazu nebo nemoci z povolání. Pro omluvenou nepřítomnost zaměstnance v práci se dovolená krátí:

• za prvých 100 takto zameškaných pracovních dnů o 1/12,

• za každých dalších 21 takto zameškaných pracovních dnů vždy o 1/12.

V této souvislosti je důležité zmínit, že výše uvedené krácení lze vztáhnout pouze na dovolenou za kalendářní rok, resp. její poměrnou část (zaměstnanec tedy odpracoval alespoň 60 dnů, jak to předpokládá ustanovení § 212 odst. 1 zákoníku práce). Dovolenou za odpracované dny a dodatkovou…