Ve smyslu § 153 ZP by měl zaměstnavatel před pracovní cestou v rámci podmínek jejího konání určit také místo nástupu na pracovní cestu a místo jejího ukončení. Místem nástupu na pracovní cestu i místem jejího ukončení může být kterékoliv místo, které zaměstnavatel určí před pracovní cestou, tj. např. pravidelné pracoviště zaměstnance, sídlo firmy, bydliště nebo místo pobytu zaměstnance, místo, kde zaměstnanec tráví volný čas apod. Z logiky věci vyplývá, že jde o určení konkrétních míst. Při jejich určení je podle téhož ustanovení zaměstnavatel povinen přihlížet k oprávněným zájmům zaměstnance.
Místo nástupu i místo ukončení pracovní cesty tedy určuje zaměstnavatel, a to zcela konkrétně a jednoznačně, např. adresou, názvem, příp. jiným nezaměnitelným způsobem. Nestačí uvést jen název obce. Bude-li místo nástupu na pracovní cestu určeno neurčitě, např. jen názvem obce, mohou nastat při vyúčtování cestovních náhrad spory mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem, protože nebude jasné, ve kterém místě v uvedené obci pracovní cesta začala, zda to bylo v bydlišti zaměstnance, na jeho pracovišti, na nádraží nebo někde jinde. Proto je naprosto nevhodné určit místo nástupu na pracovní cestu jen názvem obce. Rozhodnutí o konkrétním místě nástupu na pracovní cestu a místě jejího ukončení je důležité z hlediska posouzení odkdy - dokdy je zaměstnanec na pracovní cestě, protože pracovní cesta v zásadě začíná okamžikem odchodu z určeného místa a končí příchodem do určeného místa, a to nejen pro účely stanovení správné výše stravného, ale i náhrady jízdních a dalších výdajů.
Místo nástupu na pracovní cestu bude zaměstnavatel nepochybně určovat také v souvislosti s ostatními podmínkami konání příslušné pracovní cesty, tj., kam a kdy má zaměstnanec jet vykonat práci, zda má cesta začít v průběhu pracovní doby zaměstnance nebo mimo ni, kde má zaměstnanec bydliště, pravidelné pracoviště, jaký dopravní prostředek k použití určil apod. Jak vyplývá z § 153 ZP, je zaměstnavatel povinen při stanovení místa nástupu na pracovní cestu i místa jejího ukončení přihlížet k oprávněným zájmům zaměstnance. Oprávněným zájmem zaměstnance asi nebude, aby např. při cestě vlakem nebo autobusem bylo místem nástupu na pracovní cestu nádraží, když bydlí v jiné části města nebo v jiné obci, anebo aby místem nástupu na pracovní cestu bylo jeho pravidelné pracoviště, když mu pracovní cesta má začít brzy ráno před začátkem jeho pracovní doby apod.
V praxi se většinou postupuje tak, že zaměstnanec vyplní na tiskopisu cestovní příkaz v části určené pro stanovení podmínek konání pracovní cesty místo nástupu a místo ukončení pracovní cesty (a další podmínky), tiskopis předloží zaměstnavateli a zaměstnavatel (příslušný odpovědný vedoucí zaměstnanec) podpisem před pracovní cestou o těchto podmínkách rozhodne (určí podmínky konání pracovní cesty). Připomínám, že po pracovní cestě určit podmínky jejího konání, tedy ani kde měla pracovní cesta začít nebo skončit, logicky nelze.
Pokud je určeným místem nástupu na pracovní cestu např. bydliště (byt, místo pobytu) zaměstnance, začíná pracovní cesta odchodem z bydliště a právo na náhradu jízdních výdajů i na stravné a náhradu dalších výdajů začíná právě tímto okamžikem a cesta k dopravnímu prostředku, který má použít, je tak součástí pracovní cesty. Pokud by bylo jako místo nástupu na pracovní cestu určeno např. autobusové nádraží, začínala by pracovní cesta odjezdem autobusu a cesta na autobusové nádraží by nebyla její součástí. Takový postup však zřejmě není v souladu s oprávněným zájmem zaměstnance a není ani v souladu s § 159 odst. 1 ZP (věta za středníkem).
Má-li však zaměstnanec např. jako místo nástupu na pracovní cestu určeno bydliště a způsob dopravy vlak a před odchodem na nádraží přijde ještě na své pracoviště a až poté odejde na nádraží, začíná pracovní cesta až odchodem z pracoviště. Cesta mezi bydlištěm a pravidelným pracovištěm není totiž v zásadě cestou, za kterou by zaměstnanci cestovní náhrady příslušely.
Z uvedeného je snad zřejmé, že pokud zaměstnanec bydlí např. v Rokycanech, pravidelné pracoviště má v Plzni a na pracovní cestu má jet ráno do Prahy, mělo by být jako místo nástupu na pracovní cestu určeno bydliště zaměstnance. Jestliže má zaměstnanec pracovní dobu stanovenu např. od 8.00 do 16.30 hod. a má jet v 11.00 hod. do Klatov, určí zaměstnavatel jako místo nástupu na pracovní cestu pravidelné pracoviště v Plzni.
Pracovní cesta nemusí začínat v bydlišti zaměstnance nebo na jeho pravidelném pracovišti. Může začínat i v jiném místě, ve kterém se zaměstnanec před pracovní cestou nachází. Je-li jako místo nástupu na pracovní cestu určeno jiné místo, než je bydliště (místo pobytu) zaměstnance nebo jeho pravidelné pracoviště, např. chata zaměstnance nebo i jiné místo, lze sice jako místo ukončení pracovní cesty stanovit také místo jeho bydliště, je však nutno dbát na to, aby tímto postupem nedocházelo k zastření poskytování cestovních náhrad za soukromou cestu (cesta z chaty apod. do jeho bydliště). Takový postup by kontrolní orgán jistě neponechal bez negativního dopadu na zaměstnavatele.
Obdobně jako při určení místa nástupu na pracovní cestu by měl zaměstnavatel postupovat při určení místa ukončení pracovní cesty. Také při jeho stanovení je povinen přihlížet k oprávněným zájmům zaměstnance, a to ze stejných důvodů jako při určení místa nástupu na pracovní cestu. Má-li tedy pracovní cesta skončit během pracovní doby zaměstnance, stanoví zaměstnavatel jako místo jejího ukončení zpravidla pracoviště zaměstnance. Předpokládá-li, že pracovní cesta bude ukončena po pracovní době, určí zaměstnavatel jako místo ukončení pracovní cesty zřejmě bydliště zaměstnance. Příchodem do určeného místa ukončení pracovní cesty končí právo zaměstnance na cestovní náhrady, tj. jak na náhrady jízdních výdajů, tak i na stravné apod. Také v tomto případě platí, že jestliže má zaměstnanec jako místo ukončení pracovní cesty určeno např. bydliště, ale po výkonu práce v místě, kam byl pracovně vyslán, přijde nejdříve na své pracoviště a až poté odjede domů, skončila jeho pracovní cesta příchodem na pracoviště a cesta z pracoviště do bydliště již není součástí pracovní cesty (i když bylo jako místo ukončení pracovní cesty stanoveno bydliště zaměstnance).
Jestliže zaměstnavatel před pracovní cestou místo nástupu na pracovní cestu (místo ukončení pracovní cesty) nestanovil anebo ho určil nekonkrétně, např. jen názvem obce, je na zaměstnanci, aby se sám rozhodl, ve kterém konkrétním místě na pracovní cestu nastoupí a kde mu pracovní cesta skončí. Zaměstnavateli pak nezbude než takový postup zaměstnance se všemi případnými důsledky strpět.
Zaměstnanci přísluší cestovní náhrady (všechny druhy cestovních náhrad), tj. jak náhrada jízdních výdajů, náhrada výdajů za ubytování, tak i stravné a náhrada nutných vedlejších výdajů za celou dobu trvání pracovní cesty, tj. od skutečného odchodu ze zaměstnavatelem určeného konkrétního místa nástupu na pracovní cestu až do skutečného příchodu do zaměstnavatelem určeného konkrétního místa ukončení pracovní cesty. Místo nástupu a místo ukončení pracovní cesty tak má důležitý význam pro nárok zaměstnance na cestovní náhrady.
Základní možnosti určení místa nástupu a místa ukončení pracovní cesty a jejího průběhu jsou uvedeny níže v přehledu, schématech a příkladech.
1. V případě, že pravidelným pracovištěm zaměstnance je konkrétní místo, např. sídlo firmy, provozovna apod., mohou nastat tyto základní případy. Pracovní cesta:
-
začíná a končí na pravidelném pracovišti zaměstnance,
-
začíná a končí v bydlišti zaměstnance nebo jiném místě,
-
začíná na pravidelném pracovišti zaměstnance a končí v jeho bydlišti nebo jiném místě,
-
začíná v bydlišti zaměstnance nebo jiném místě a končí na pravidelném pracovišti.
Pokud je pravidelným pracovištěm zaměstnance obec, nastávají v některých případech spory o tom, kde vlastně pracovní cesta začíná či končí a zda cesta do této obce, průjezd touto obcí (pravidelným pracovištěm) je součástí pracovní cesty anebo zda pracovní cesta začíná až odjezdem z této obce. Základem přitom je, že pracovní cestou je cesta za účelem výkonu práce mimo pravidelné pracoviště (viz § 152 písm. b) ZP). Cesta z bydliště (místa pobytu) zaměstnance vykonat práci kamkoliv do obce, která je jeho pravidelným pracovištěm, a cesta po výkonu práce v této obci zpět do bydliště (místa pobytu) zaměstnance v zásadě pracovní cestou není. Přitom vůbec není důležité, zda zaměstnanec má bydliště (místo pobytu) v této obci nebo mimo ni.
Vysvětlivky ke schématům:
2. V případě, kdy je pravidelným pracovištěm zaměstnance obec, ve které má bydliště (místo pobytu), mohou při cestě za účelem výkonu práce mimo tuto obec, nastat tyto základní situace:
a) Pracovní cesta začíná v sídle firmy, provozovně nebo jiném pracovišti firmy (dále jen sídlo firmy), které je v této obci, a končí příchodem do sídla firmy nebo jiného pracoviště firmy v této obci. Průjezd touto obcí je součástí pracovní cesty. Cesta z bydliště do sídla firmy a zpět není v zásadě cestou, za kterou by zaměstnanci cestovní náhrady příslušely.
b) Pracovní cesta začíná v bydlišti zaměstnance a končí příchodem zpět do bydliště. Průjezd touto obcí je součástí pracovní cesty.
c) Pracovní cesta začíná na pracovišti zaměstnavatele (sídlo firmy apod.), které je v této obci, a končí příchodem do bydliště zaměstnance. Průjezdy touto obcí jsou součástí pracovní cesty. Cesta z bydliště na pracoviště zaměstnavatele v této obci není součástí pracovní cesty. Obdobně je tomu při opačném průběhu cesty, kdy pracovní cesta začíná v bydlišti a končí na pracovišti zaměstnavatele, které je v obci, jež je pravidelným pracovištěm zaměstnance.
d) Pracovní cesta, tj. cesta za účelem výkonu práce mimo obec, která je pravidelným pracovištěm zaměstnance, začíná odchodem z bydliště zaměstnance nebo konkrétního pracoviště zaměstnavatele v obci, která je pravidelným pracovištěm zaměstnance (vč. průjezdu touto obcí s případným přestupem na jiný dopravní prostředek) a končí příchodem do bydliště zaměstnance nebo na konkrétní pracoviště zaměstnavatele v této obci. Cesta mezi bydlištěm a pracovištěm zaměstnavatele v této obci není pracovní cestou.
e) Cesta z bydliště na pracoviště zaměstnavatele v obci, která je pravidelným pracovištěm zaměstnance, ani cesta k výkonu práce mimo pracoviště zaměstnavatele v této obci není v zásadě cestou, za kterou by zaměstnanci cestovní náhrady příslušely. Cesta k výkonu práce mimo tuto obec je pracovní cestou, která může začít např. odchodem z místa, kde byl zaměstnanec v obci pravidelného pracoviště vykonat práci (označeno ikonou zkříženého kladiva a klíče) a skončit v bydlišti zaměstnance nebo příchodem na pracoviště zaměstnavatele v obci, která je pravidelným pracovištěm zaměstnance, a to vč. cestování v této obci i s případným přestupem na jiný dopravní prostředek.
3. Je-li pravidelným pracovištěm zaměstnance obec a bydliště zaměstnance je v jiné obci, je situace podobná. Opět platí, že cesta za účelem výkonu práce v obci, která je pravidelným pracovištěm, není v zásadě pracovní cestou. Pracovní cestou je cesta k výkonu práce mimo tuto obec, ať je její začátek a konec prakticky kdekoliv.
a) Pracovní cesta za účelem výkonu práce mimo obec, která je pravidelným pracovištěm zaměstnance, začíná odchodem z bydliště zaměstnance a končí příchodem do bydliště vč. průjezdu obcí, jenž je jeho pravidelným pracovištěm, a to i s případným přestupem v této obci na jiný dopravní prostředek. Cesta do obce, která je pravidelným pracovištěm, nebyla vykonána za účelem výkonu práce v této obci, ale je součástí cesty mimo tuto obec.
Pokud by však zaměstnanec po ukončení výkonu práce v místě mimo obec pravidelného pracoviště jel na pracoviště zaměstnavatele v obci pravidelného pracoviště, skončila by pracovní cesta na tomto pracovišti. Cesta z tohoto místa do bydliště zaměstnance by již…
