Na skok do pohádky

Motiv cesty je jedním ze stavebních kamenů pohádek. A nejen jich. Patří i do našeho života. Pohádkoví hrdinové putují světem - Ivan opustil rodnou vesnici, Honza slezl z pece a šel na zkušenou. Na této cestě je čeká proměna vlastní identity. Může mít podobu vnější – hrdina získá království, i vnitřní – stane se rozvážným nebo pokornějším. K tomu, aby se tak stalo, musí podstoupit zkoušky, modernějším jazykem výzvy. Zatímco v pohádkách ústřední postavě je většinou někdo stanoví, v naší současně realitě - a guruové motivace k tomu vyzývají - si je každý z nás určuje sám. Od myšlenky osobní vize počínaje přes osobní výzvy Marka Zuckebergra (naučit se čínsky, přečíst každý měsíc dvě knihy) či Daniela Landy (potápět se mezi žraloky, vyhrát zápas v thajském boxu s profesionálem) konče. V pohádkách jsou to úkoly náročné až nesmyslné a bez kouzelných pomocníků je hrdina nemá šanci splnit. Nejde totiž o samotný obsah splněného úkolu, ale o to, že skrze zkoušky může hrdina dozrát.

Na cestě se mu nezřídka dostane pomoci. Pro ni ale musí hrdina něco udělat – nezištně, bez kalkulu budoucí odměny. Reaguje na základě svého citu a nijak nepromýšlí, zda se mu to vyplatí. Pro svoji cestu dokonce mnohdy ani nemá žádný plán. Přihodí se mu řada situací a on na ně reaguje. Je na cestě a uvidí se, co se mu do ní připlete. Jak blízké dnešnímu agile…