Za výkon práce či dobu výkonu práce přísluší
zaměstnanci mzda, to ví asi každý. Stejně tak je všeobecně známo, že za dobu
práce přesčas má zaměstnanec nárok na příplatek, pokud se zaměstnavatel s ním
nedohodne na poskytnutí náhradního volna. Na otázku, zda může nastat situace,
že na pracovní cestě vznikne zaměstnanci práce přesčas, příp. zda lze za dobu
trvání pracovní cesty nad stanovenou pracovní dobu čerpat náhradní volno, však
již zaměstnavatelé zaměstnancům neodpovídají jednoznačně.
Často se objevují následující otázky:
Přísluší zaměstnanci náhradní volno za čas strávený na pracovní
cestě jízdou v dopravním prostředku, anebo jen za čas při pracovním výkonu?
Například zaměstnanec byl odpoledne na školení, které trvalo do 19.00 hod. a
domů se vrátil ve 22.00 hod. Přísluší mu náhradní volno za dobu od konce jeho
pracovní doby až do 22.00 hod?
Zaměstnanec s pravidelnou pracovní dobou od 7.00 do 15.30 hod.
byl vyslán na několikadenní školení, které podle programu začíná vždy v 8.00 a
končí v 17.00 hod. Vzniká mu účastí na tomto školení přesčas?
Zaměstnanec jede na pracovní cestu referentsky řízeným vozidlem.
Může za dobu řízení vozidla čerpat náhradní volno?
Při řešení uvedených otázek je nutno rozlišovat dobu
výkonu práce, dobu překážky v práci na straně zaměstnavatele a dobu strávenou
zaměstnancem na pracovní cestě jinak než výkonem práce. Přitom je nutno
vycházet z pracovní doby stanovené pro příslušný den zaměstnanci rozvrhem směn
a z doby skutečného výkonu práce, tj. druhu práce sjednaného v pracovní
smlouvě, příp. činnosti, která se podle zákoníku práce za výkon práce považuje.
Pokud takovýto výkon práce byl prováděn mimo rozvrhem směn stanovenou pracovní
dobu, může jít, při splnění podmínek uvedených v
§ 78 a dalších zákoníku práce, o práci
přesčas.
Doba trvání pracovní cesty je doba od nástupu na
pracovní cestu v určeném místě až do doby návratu z pracovní cesty do určeného
místa ukončení pracovní cesty, vč. doby výkonu práce v místě výkonu práce.
V průběhu pracovní cesty nevykonává zaměstnanec práci nepřetržitě. Část
pracovní cesty stráví cestou v určeném dopravním prostředku do místa výkonu
práce a po vykonání příslušné práce zpět do místa ukončení pracovní cesty, část
výkonem práce, pro který byl na pracovní cestu do určeného místa
zaměstnavatelem vyslán, část čekáním, odpočinkem apod.
Za dobu výkonu práce na pracovní cestě přísluší
zaměstnanci samozřejmě mzda nebo plat. Podle ustanovení
§ 210 zákoníku práce se doba strávená na pracovní cestě
nebo na cestě mimo pravidelné pracoviště jinak než plněním pracovních úkolů,
která spadá do pracovní doby, považuje za překážku na straně zaměstnavatele a
zaměstnanci se za tuto dobu mzda nebo plat nekrátí. Doba strávená na
pracovní cestě mimo pracovní dobu zaměstnance, při které výkon práce neprovádí,
však výkonem práce není a mzda nebo plat za tuto dobu mu nepřísluší.
Samotnou dobu trvání pracovní cesty mimo stanovenou pracovní dobu není možno
považovat za práci přesčas, neboť pro práci přesčas musí být splněna podstatná
podmínka, a to výkon práce mimo pracovní dobu stanovenou rozvrhem směn (viz
§ 78 odst. 1 písm. i) zákoníku
práce) podle § 81 a dalších zákoníku práce.
Doba strávená zaměstnancem na pracovní cestě mimo
pracovní dobu stanovenou tomuto zaměstnanci rozvrhem směn na příslušný den
jinak než výkonem v pracovní smlouvě sjednaného druhu práce (např.
jízdou v dopravním prostředku) se tedy do odpracované doby nepočítá, a
nemůže být ani přesčasovou prací.
V případě zaměstnance, který řídí tzv. referentské
vozidlo, bude jiný postup v případě, kdy v pracovní smlouvě řízení vozidla
sjednáno nemá, a jiný v případě, kdy řízení vozidla v pracovní smlouvě jako
druh práce sjednáno má. Jízda dopravním prostředkem se nepovažuje za výkon
práce (nejde-li o zaměstnance, který řídí vozidlo a má v pracovní smlouvě jako
druh práce sjednáno řízení vozidla). Přesčasovou prací při pracovní…