PŘÍBĚHY K ZAMYŠLENÍ - Profesor bez uší

     Starý profesor medicíny neměl od narození uši. Jednoho dne u něho studenti skládali zkoušku z diagnostiky. Vešel první a profesor se zeptal: „Pane kandidáte, dobře si mě prohlédněte! Vidíte na mně něco zvláštního?“

     Student si okamžitě všiml, že profesor nemá uši, ale bylo mu strašně trapné to říct nahlas, tak mlčel a marně hledal vhodnou odpověď. Po chvilce profesor vzdychl: „Člověče, Vy vážně nevidíte, že mi chybí uši? To by z Vás byl moc mizerný diagnostik! Ven!“

     Vešel druhý student a dostal stejný dotaz. Pohlédl na profesora a zděšeně vyjekl: „Propána, vždyť Vy nemáte uši!“ Profesor se zachmuřil. „Hochu, z Vás by byl velmi špatný doktor! Copak smíte pacientům takhle necitlivě sdělit, že mají nějakou vadu? Pryč!“

     I třetí student byl tázán, vidí-li na zkoušejícím něco zvláštního. Pečlivě si ho prohlédl od hlavy až k patě a pak řekl: „Hádal bych, že nosíte kontaktní čočky.“ Profesor se rozzářil. „Vy máte úžasný diagnostický talent! Ale jak jste si jich všiml? Vždyť ty čočky prakticky nelze vidět!“ „Víte, pane profesore, došel jsem k tomu prostou analýzou. Ve Vašem věku většina lidí nosí brýle, ale Vám by nedržely na uších.“

     Tahle stará známá anekdota mluví o tom, že každá situace má dobrá i špatná řešení. Bylo by skvělé, kdybychom uměli to, co třetí student. Jednak rozpoznávat pravdu věcí a jednak ji umět vhodně říct. Asi také známe lidi, kteří se především chtějí všem líbit, a tak raději neřeknou, co vědí, jen aby si to s nikým nerozházeli. Jiný typ jsou lidé bystří, schopní pronikavé analýzy, ale většinou je nemíváme rádi, protože neberou ohled na naše …