Na břehu veliké řeky žil básník. Lidé ho považovali za podivína, ale měli ho rádi. Básník miloval řeku. Často na ni vyplouval v malé loďce a dával se kolébat vlnami.
Sousedé básníka mnohokrát varovali. Řeka skrývala nejedno nebezpečí. Říční proud byl místy hodně silný a na řece se se tvořily mohutné víry. Básník sice vždy sousedům poděkoval za jejich starostlivost, ale nedal si říci. V zasněných projížďkách pokračoval dál a na rady nedbal.
Jedno dne strhl jeho lodičku proud. Řeka byla silnější než básníkovy ruce a nesla loďku, kam chtěla. Už se zdálo, že se loďka dostala do tišiny u břehu, ale v tom ji strhl vír a loďka se převrhla. Lidé na břehu ustrnuli.
Básník se na chvíli vynořil z vody a vypadalo to, že se usmívá. Pak se nad ním voda zavřela.
Po chvíli se zplihlý poeta vynořil o kus dál. Už se neusmíval, ale těžce…