Byl jednou jeden manažer, nesmírně pilný a výkonný. Od časného
rána pobíhal po firmě, jeho kolegové se sotva stihli rozkoukat a on se již
vracel z první schůzky. Někdy se zdálo, že disponuje nadpřirozenými schopnostmi
vyskytovat se na několika místech současně a živit se jen vůní kopírky a zvukem
faxu.
Vedení společnosti se rozhodlo ocenit jeho zásluhy a odměnilo ho
poukazem na dovolenou dle vlastního výběru. Manažer nejprve upadl do rozpaků -
čtrnáct dní volna? To není možné. Vždycky se spokojil s prodlouženým víkendem a
i tak měl pocit, že se stane něco nepředvídatelného. Ale po ujištění, že firmu
nalezne na svém místě i po svém návratu, se přece jen odhodlal a zamířil do
Afriky.
Prostudoval všemožné mapy a průvodce a došel k závěru, že za
čtrnáct dní proleze černý kontinent křížem krážem a bude jej znát jako svůj
rodný Žižkov. Po příjezdu najal domorodého průvodce a nosiče a seznámil je se
svým plánem. Nevěnoval pozornost udiveným pohledům svých společníků, kteří
znepokojeně potřásali hlavou, zatímco cestoval prstem po mapě. Mám přece svůj
plán a vím, co je možné, pomyslel si. A tak hned následujícího dne časně zrána
vyrazili, manažer vpředu a zbytek průvodu v závěsu za ním.
Jeho myšlenky byly nepokojné jak blechy v psím kožiše. Občas si
odskočily do pražské firmy, vzápětí se bleskurychle vrátily, porovnaly
plánovanou trasu s reálnou situací a tak stále dokola.
Když si při jedné takové myšlenkové analýze rázoval buší a ohlédl
se, zjistil, že kráčí sám. Jeho doprovod nikde. Posadil se na kámen u cesty a
čekal, pět, deset, patnáct minut - nic. Protože trpělivost nepatřila k jeho
ctnostem, vyrazil zpět, aby se poohlédl po svých společnících. Nalezl je
několik kilometrů zpátky, jak pokojně sedí pod velkým stromem a pozorují stádo
antilop.
Co tady proboha děláte? zeptal se rozzlobeně. Jeho průvodce se
na něj s úsměvem podíval a pak pomalu odpověděl: Čekáme, až…