PŘÍKAZY - SLIBY - DOHODY - OD SLIBŮ K DOHODÁM, OD DOHOD K FIREMNÍ KULTUŘE

     Dohoda je jednoduše řečeno oboustranně daný slib. Může být psaná i nepsaná, krátkodobá i dlouhodobá, jednorázová i trvalá, mezi dvěma i více lidmi. Každá dohoda má mít svůj cíl nebo účel, tedy něco, co jí dává smysl. Měla by obsahovat přesně definované závazky účastněných stran. A také mechanismus kontroly a přizpůsobování dohody novým potřebám a podmínkám a dovětek, co se stane, když se nebude plnit. Mezi lidmi odpovědnými, kteří si důvěřují, stačí první dva body: cíle a závazky.

     Důležité je, aby dohoda byla vyvážená na principu „výhra/výhra“, aby obě strany získávaly. Taková dohoda pak má šanci se udržet, být plněna a splněna. Nevyvážená dohoda výhodná jen pro jednoho vyvolává snahu vyvážit ji nebo z ní uniknout. Když je například dohoda mezi vedoucím a spolupracovníky výhodnější pro zaměstnance než pro vedoucího a pro firmu, je to zkouška jejich postojů. Když jsou v pořádku, budou brát dohodu jako vstřícné gesto a budou se ji snažit vyvážit růstem výkonnosti a iniciativy. Tím se dohoda časem stane vyváženou. Když je dohoda naopak výhodná jen pro firmu, zaměstnanci mohou omezit svůj výkon nebo prostě „zvednou kotvy“.

     Nejdůležitější bod dohody je její účel. Když je jasně definován, může to obě strany inspirovat k hledání a využití dalších možností, jak ho naplnit ještě jinak a pro obě strany výhodněji než pomocí závazků uvedených v dohodě. Dobrá dohoda tak vytváří prostor pro iniciativu, vstřícnost a tvořivost.

     Vyprávěl mi jeden manažer: „Kdysi jsem musel dát okamžitou výpověď svému známému, kterého jsem přijal do útvaru na odbornou práci a vkládal v něj velké naděje. Jenže on tři měsíce po nástupu nechal vyfakturovat zákazníkovi něco, co ještě nebylo hotovo, a klient se ozval. Kdybych mu nedal výpověď, porušil bych nepsanou dohodu o tom, že neetické praktiky se ve firmě nebudou v žádném případě…