Smrt zaměstnance z pracovněprávního pohledu

     Z řady ustanovení zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, lze dovodit, že výkon závislé práce v pracovněprávním vztahu je vázán na osobu konkrétního zaměstnance. Ustanovení § 38 odst. 1 písm. b) tohoto právního předpisu ukládá zaměstnanci mj. povinnost od vzniku pracovního poměru konat osobně práce podle pracovní smlouvy. Také přímo z definice závislé práce obsažené v ustanovení § 2 odst. 1 zákoníku práce je zřejmé, že osobní výkon práce zaměstnancem pro zaměstnavatele je jedním z parametrů pracovněprávního vztahu a nelze jej převést na jinou osobu.

     S ohledem na výše uvedené je zcela logické, že zákoník práce ve svém ustanovení § 48 odst. 4 spojuje se smrtí zaměstnance zánik pracovního poměru. V praxi se přitom může stát, že na základě této právní události skončí pracovní poměr, ačkoliv ze strany jedné z jeho smluvních stran byl již učiněn právní úkon vedoucí k jeho rozvázání. Setkal jsem se s případem, kdy byla zaměstnanci dána výpověď z pracovního poměru z důvodu jeho nadbytečnosti v důsledku rozhodnutí zaměstnavatele o organizační změně, zaměstnanec během výpovědní doby onemocněl, v souladu s ustanovením § 53 odst. 2 zákoníku práce došlo k prodloužení pracovního poměru a zaměstnanec během této doby zemřel. Způsobem skončení jeho pracovního poměru tedy nebyla nakonec výpověď zaměstnavatele, ale smrt zaměstnance. To vedlo mj. k tomu, že zaměstnanci nemohlo ani vzniknout právo na odstupné dle ustanovení § 67 odst. 1 zákoníku práce.

     Vrásky na čele může zaměstnavateli přinést situace, kdy smrt zaměstnance není jistá (lze se o ní jen důvodně domnívat), nelze ji prokázat předepsaným způsobem (veřejnou listinou po prohlédnutí těla) a zaměstnanec je nezvěstný. V takovém případě je třeba počkat, až bude zahájeno a následně skončí řízení o prohlášení zaměstnance za mrtvého dle ustanovení § 195 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů. S účinností od 1. 1. 2014 budou právní úpravu prohlášení za mrtvého obsahovat ustanovení § 71 až § 76 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též „NOZ“), a řízení se povede v režimu nového zákona o zvláštních řízeních soudních.

     Jaký vliv má smrt zaměstnance na některá jeho peněžitá práva, popř. peněžitá práva jeho zaměstnavatele, upravuje speciálně ustanovení § 328 zákoníku práce.

     Dle výše zmíněného ustanovení zákoníku práce peněžitá práva zaměstnance jeho smrtí nezanikají. Zvláštní režim mají mzdová a platová práva zemřelého zaměstnance (rozuměj též práva na náhradu jeho mzdy nebo platu). O nich zákoník práce totiž stanoví, že do výše odpovídající trojnásobku průměrného měsíčního výdělku zaměstnance přecházejí postupně na jeho manžela, děti a rodiče, jestliže s ním žili v době smrti ve společné domácnosti. Není-li těchto osob, stávají se předmětem dědictví. Do dědictví připadnou také mzdová a platová práva nad uvedený rozsah a samozřejmě jiná peněžitá práva…