dnes je 6.12.2022

Input:

Z aktuálních soudních rozhodnutí

30.8.2007, , Zdroj: Verlag Dashöfer
Žádost zaměstnance o úpravu pracovní doby

Soud: Nejvyšší soud

Spisová značka: 21 Cdo 612/2006

Datum rozhodnutí: 5. 6. 2007

Právní problematika: žádost zaměstnance o kratší pracovní dobu nebo o jinou vhodnou úpravu stanovené týdenní pracovní doby a vážné provozní důvody, které brání jejímu vyhovění

Ustanovení právních předpisů:§ 241 odst. 2 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, a § 41, § 42 a § 84 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), oba ve znění pozdějších předpisů

Právní věta:

Při posuzování toho, jestli zaměstnavateli brání vážné provozní důvody, aby vyhověl žádosti zaměstnance o kratší pracovní dobu nebo jinou vhodnou úpravu stanovené týdenní pracovní doby, je rozhodující především skutečnost, jaký (jak významný) by to byl zásah do provozu zaměstnavatele ve srovnání se stavem, kdy zaměstnanec pracuje (by pracoval) po stanovenou týdenní pracovní dobu.

Komentář:

Stejně jako v právní úpravě účinné do 31. 12. 2006 jsou i v zákoníku práce účinném od 1. 1. 2007 obsažena ustanovení týkající se zvláštních pracovních podmínek některých zaměstnanců. Jedním z nich je též ustanovení § 241 odst. 2 zákoníku práce, dle kterého „požádá-li zaměstnankyně nebo zaměstnanec pečující o dítě mladší 15 let, těhotná zaměstnankyně nebo zaměstnanec, který prokáže, že převážně sám dlouhodobě soustavně pečuje o převážně nebo úplně bezmocnou fyzickou osobu, o kratší pracovní dobu nebo jinou vhodnou úpravu stanovené týdenní pracovní doby, je zaměstnavatel povinen vyhovět žádosti, nebrání-li tomu vážné provozní důvody“.

Právě takové žádosti se týkal i výše uvedený soudní spor. Žádost o kratší pracovní dobu adresovala svému zaměstnavateli zaměstnankyně vykonávající funkci soudce. Ta je veřejnou funkcí a zákoník práce se na vztahy z ní vyplývající použije, jen pokud to výslovně stanoví nebo pokud to stanoví zvláštní právní předpisy. Dle ustanovení § 84 odst. 4 zákona o soudech a soudcích se na pracovní vztah soudce použijí přiměřeně ustanovení zákoníku práce a jiných pracovněprávních předpisů, nestanoví-li tento zákon nebo zvláštní právní předpis jinak.

I z tohoto důvodu se Nejvyšší soud jako soud dovolací zabýval výše citovanou povinností nejen konkrétně ve vztahu k výkonu funkce soudce, ale též v obecné rovině. Z odůvodnění jeho rozhodnutí lze přitom vybrat mj. následující závěry:

  1. Zmíněnou žádost smí zaměstnavatel odmítnout, jen jestliže vyhovění takové žádosti brání vážné provozní důvody na jeho straně. Na kratší pracovní dobu nebo na jinou vhodnou úpravu pracovní doby „má tedy zaměstnanec (právní) nárok, kterého se může domáhat, neupokojí-li ho zaměstnavatel dobrovolně, u soudu. Odmítá-li zaměstnavatel vyhovět žádosti

Nahrávám...
Nahrávám...