ZE ZÁPISNÍKU KOUČE - "Podřízené to nezajímá"

Se svým klientem, jednatelem středně velké výrobní firmy, jsem nedávno hovořila o firemní vizi, strategii, dlouhodobých cílech a nutných změnách, které budou muset ve firmě proběhnout. Na otázku, jak o těchto záležitostech bude komunikovat s pracovníky, se zatvářil překvapeně: „Manažery o tom přece pravidelně informuji na poradách.“ Když jsem podotkla, že nemám na mysli manažery, ale řadové zaměstnance, zatvářil se ještě překvapeněji: „Lidi tyto věci přece nezajímají. I kdybych jim takové informace dal, stejně by jim nerozuměli. Navíc to jsou přece záležitosti vedení firmy, do toho zaměstnanci nemají co mluvit.“

     Přesvědčení, že zaměstnance nezajímá současná situace a budoucnost firmy, její dlouhodobě vize a cíle, je mezi majiteli či manažery poměrně častá. Domnívají se, že lidé chtějí vědět pouze to, co mají dělat a kolik za to dostanou. Proto jim jiné informace ani neposkytují. Vzpomněla jsem si, že tentýž jednatel si před časem stěžoval na nízkou loajalitu svých zaměstnanců „Chtěl bych, aby lidé byli na firmu hrdí, aby se cítili být její součástí, aby si uvědomovali, že jsme na jedné lodi,“ říkal tenkrát. Jak spolu tyto dvě věci souvisí?

     Lidé se cítí být součástí firmy a jsou k ní loajální tehdy, když vnímají, že je management bere jako partnery, ne jen „kolečka v soukolí“. Potřebují cítit, že jim vedení firmy důvěřuje a že se zajímá o jejich názory. Chtějí vědět, jaký má jejich práce význam a smysl, co vlastně pomáhají vytvářet. Průzkumy ukazují, že 60 % zaměstnanců je ochotno zvýšit svoji pracovní aktivitu a úsilí, pokud je práce baví a uvědomují si její smysl. Zajímají je ale také informace o firmě jako celku, jak si jejich společnost stojí, jaké má ekonomické výsledky a vyhlídky do budoucna. Silně to ovlivňuje jejich motivaci, neboť každý je rád součástí úspěšného celku a…