dnes je 19.3.2024

Input:

Změny právní úpravy zaměstnávání důchodců od 1. 1. 2010

4.11.2009, , Zdroj: Verlag DashöferDoba čtení: 6 minut

     Pracovněprávní předpisy neobsahují zvláštní právní úpravu zaměstnávání poživatelů starobních důchodů, pokud jde o způsob založení pracovního poměru, jeho skončení a pracovní podmínky včetně odměňování. Také pro pracující důchodce např. platí, že sjednaná práce musí odpovídat zdravotnímu stavu, že s nimi lze stejně jako s ostatními zaměstnanci sjednat zkušební dobu, že mají nárok na dovolenou, náhradu mzdy či platu při překážkách v práci apod.

     Dosažení důchodového věku nepředstavuje důvod ke skončení pracovního poměru. Pokud byl již zaměstnanci na žádost starobní důchod přiznán a on už nechce dále pracovat, bývá pracovní poměr zpravidla rozvazován na základě dohody (dle § 49 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, v platném znění, dále jen „ZP“). Někteří zaměstnanci však pracují dále i po dovršení důchodového věku, ať již s pobíráním starobního důchodu, nebo bez něho (ale se zvyšováním jeho procentní výměry), jiní naopak žádají ještě před dosažením důchodového věku o přiznání tzv. předčasného starobního důchodu. Pro pobírání starobního a „předčasného“ starobního důchodu v souběhu s příjmem z výdělečné činnosti platí rozdílné podmínky. Samotná výše dosaženého příjmu však na výplatu důchodu vliv nemá.

     Od 1. ledna 2004 platí až do současné doby zvláštní úprava obsažená v ustanovení § 37 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, podle něhož náleží výplata starobního důchodu osobám vykonávajícím výdělečnou činnost na základě pracovněprávního vztahu, jen pokud tento vztah byl sjednán na dobu určitou, nejdéle však na dobu jednoho roku, lze-li jej podle zvláštních právních předpisů na tuto dobu sjednat. Takto časově omezený pracovní poměr bylo možné buď na základě změny pracovní smlouvy opakovaně prodlužovat (opět maximálně o dobu jednoho roku), nebo znovu uzavírat, aniž by se zde uplatnila obecná úprava § 39 odst. 2 zákoníku práce limitující trvání pracovního poměru na dobu určitou mezi týmiž účastníky časovou hranicí dvou let. Právě na pracovní poměry poživatelů starobních důchodů se totiž vztahovala výjimka uvedená v odst. 3 zmíněného ustanovení, podle něhož se maximálně přípustná doba dvou let nevztahuje na případy, kdy zvláštní právní předpis stanoví pracovní poměr na dobu určitou jako podmínku pro vznik dalších práv. Takovým zvláštním předpisem byl např. právě zákon o důchodovém pojištění a v něm obsažená zvláštní úprava podmiňující přípustnost souběhu starobního důchodu s příjmem z výdělečné činnosti sjednáním pracovního poměru na dobu určitou, nejdéle na jeden rok.

     S účinností od 1. ledna 2010 však nastává v dosavadní právní úpravě zásadní změna, kterou přinesl zákon č. 306/2008 Sb. Na základě tohoto právního předpisu, který novelizuje zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, a některé další předpisy, byla zrušena výše uvedená podmínka pro výplatu starobního důchodu v souběhu s příjmem z výdělečné činnosti spočívající ve sjednání pracovního poměru na dobu určitou, nejdéle na 1 rok. Podle důvodové zprávy k novele tato „podmínka neřeší žádný z problémů důchodového systému a v praxi představuje jen administrativní komplikace pro zaměstnavatele i důchodce“. Její zrušení má též odstranit nerovnost postavení osob pobírajících starobní důchod v souběhu s příjmem z různých forem výdělečné činnost (např. u důchodců vykonávajících samostatnou výdělečnou činnost žádné časové omezení stanoveno nebylo).

     Nová právní úprava tak umožňuje zaměstnanci, který dosáhl důchodového věku a požádal o starobní důchod, aby jej pobíral vedle příjmu z výdělečné činnosti a nemusel již žádat zaměstnavatele o změnu pracovního poměru z doby neurčité na dobu určitou.

     Na základě této změny zákona o důchodovém pojištění dochází také k drobné novelizaci pracovněprávní úpravy týkající se pracovního poměru na dobu určitou (§ 39 odst. 3 písm. a) ZP), kde se odstraní poznámka č. 17 odkazující na § 37 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění. Nebude totiž už důvod zachovávat zde uvedenou výjimku a na pracovní vztahy poživatelů starobního důchodu se bude nadále uplatňovat obecná právní úprava umožňující sjednání či prodlužování pracovního poměru na dobu určitou nejvýše na dobu 2 let. Pokud však od skončení předchozího pracovního poměru na dobu určitou mezi stejnými účastníky uplynulo alespoň 6 měsíců, k této době jeho trvání se již nepřihlíží, tj. do maximálně přípustné doby 2 let se nezapočítává.

V přechodných ustanoveních zákona č. 306/2008 Sb. se výslovně neuvádí, od kdy se bude na poživatele starobního důchodu, s nimiž byl pracovní poměr na dobu určitou (nejdéle na 1 rok)

Nahrávám...
Nahrávám...