Dvě a více v jednom - Více pracovních cest v jednom dni, dvoudenní a vícedenní pracovní cesty

     Pokud zaměstnanec uskuteční v kalendářním dni jednu pracovní cestu, nemá zpravidla zaměstnavatel se stanovením výše cestovních náhrad, na které má zaměstnanec nárok, problémy. Jak je tomu v případě, kdy zaměstnanec uskuteční v jednom kalendářním dni několik tuzemských či dokonce zahraničních pracovních cest? Řešení tohoto problému, který se týká zejména tuzemského a zahraničního stravného, si ukážeme na příkladech. Podstatné přitom je, že cestovní náhrady se poskytují podle části sedmé zákoníku práce (zejména § 152 a další) za pracovní cestu, tj. za každou pracovní cestu samostatně, nikoliv za více pracovních cest společně (výjimkou jsou některé případy zahraničního stravného - viz dále). To však neznamená, že je nelze se zaměstnancem vypořádat (např. jedním pokladním dokladem) za více pracovních cest najednou.

     Další, velmi významnou zásadou pro etapu vyúčtování je zásada „každá pracovní cesta a každý kalendářní den pracovní cesty samostatně“. Při výpočtu výše nároku zaměstnance na cestovní náhrady vzniklé při pracovní cestě je nutno totiž postupovat tak, že tato výše nároku zaměstnance, výše přeplatku nebo doplatku musí být stanovena vždy za každou pracovní cestu samostatně, a to i v případě, že zaměstnanec uskutečnil v průběhu kalendářního dne více pracovní cest, anebo v případě, že zaměstnanec vyúčtovává více pracovních cest najednou (v jednom dni, na jednom tiskopisu apod.). Výjimkou z této zásady je případ týkající se tuzemského stravného u dvoudenních pracovních cest (viz § 163 zákoníku práce) a zahraničního stravného u cest uskutečněných v jednom kalendářním dni (viz § 170 odst. 4 zákoníku práce). Vypořádat se zaměstnancem přeplatky a doplatky z pracovních cest lze samozřejmě v pokladně anebo po dohodě převodem z účtu provést za více pracovních cest najednou.

     Zaměstnanec odjel v 6.00 hod. ze svého bydliště vykonat práci do jiného místa, než je jeho pravidelné pracoviště, a po vykonání této práce přijel do místa svého pravidelného pracoviště v 11.10 hod. Tentýž den ještě odjel z pravidelného pracoviště vykonat práci do jiného místa v 13.30 hod. a tuto pracovní cestu ukončil v místě svého bydliště v 18.50 hod. Jaké stravné mu podle zákoníku práce přísluší?

Řešení

V uvedeném případě zaměstnanec vykonal v jednom kalendářním dni dvě samostatné pracovní cesty. Za první pracovní cestu trvající 5 hod. a 10 min. mu přísluší podle § 163 odst. 1 zákoníku práce stravné ve výši nejméně 58 Kč a za druhou pracovní cestu trvající 5 hod. 30 min. stravné opět ve výši nejméně 58 Kč. Sčítat doby trvání jednotlivých tuzemských pracovních cest je nesprávné.

     I v případě, že by zaměstnanec v průběhu kalendářního dne uskutečnil tři pracovní cesty, z nichž každá by trvala 5 a více hodin, příslušelo by mu za každou pracovní cestu stravné ve výši nejméně 58 Kč.

     Zaměstnanec vyjel na pracovní cestu v 7.00 hod. a ukončil ji druhý den v 16.00 hod. Přísluší mu stravné za každý den této pracovní cesty samostatně anebo za celkovou dobu trvání této pracovní cesty?

Řešení

V případě pracovní cesty spadající do dvou kalendářních dnů přísluší zaměstnanci podle § 163 odst. 4 ZP stravné, které je pro něho výhodnější, tj. stravné stanovené za každý den této cesty samostatně anebo určené za celkovou dobu trvání této dvoudenní pracovní cesty. Vždy je tedy nutno u dvoudenních pracovních cest provádět optimalizaci tuzemského stravného. V uvedeném případě je pro zaměstnance výhodnější varianta stravného za každý den samostatně, protože mu tak např. při použití minimálních částek stravného přísluší 88 Kč za první den a 88 Kč za druhý den, tj. celkem nejméně 176 Kč, kdežto podle druhé varianty, tj. celkem za 17 + 16 = 33 hod. trvání pracovní cesty (tj. za více než 18 hod.) by mu náleželo jen 138 Kč.

Zaměstnanec, řidič nákladního automobilu, uskutečnil během jednoho kalendářního dne dvě zahraniční pracovní cesty do Polska s takovýmto průběhem:

Na jaké stravné má řidič v tento kalendářní den nárok?

Řešení

Podle ustanovení § 166 odst. 1 ZP přísluší zaměstnanci při zahraniční pracovní cestě tuzemské stravné podle podmínek uvedených v § 163 ZP a zahraniční stravné podle podmínek uvedených v § 170 ZP.

     Tuzemské stravné se stanoví za každou pracovní cestu samostatně, a to podle doby jejího trvání v kalendářním dni v tuzemsku. K této době se podle § 170 odst. 4 ZP připočítává doba trvání zahraniční části příslušné pracovní cesty kratší než 1 hodina.

     Zahraniční stravné se stanoví také podle doby trvání zahraniční části pracovní cesty. Podle ustanovení § 170 odst. 4 ZP se však doby strávené mimo území ČR…