Naše názory - to jsme my sami

     Den co den vyjadřujeme svoje vlastní názory, nasloucháme názorům druhých lidí, někdy se jimi necháme poučit, ale častěji je odmítáme jako něco scestného. Názory vznikají z toho, co jsme sami prožili, viděli, četli nebo slyšeli a co jsme si z toho odvodili - co subjektivního jsme k tomu přidali. Každý názor - to je kousek našeho já. Jinak vyjádřeno názor je subjektivně zabarvená směs složená ze čtyř možných ingrediencí:

• informace (o věcné skutečnosti, o pocitech a prožitcích, o lidech a jejich chování),

• domněnky (o příčinách a souvislostech jevů a chování lidí),

• hodnocení (lidí, jevů, událostí, dějů - z ryze subjektivního hlediska),

• návrhy (to, co si člověk přeje, doporučuje, co považuje za rozumné a vhodné).

     Ukažme si to na příkladě. Dejme tomu, že ve firmě ve svačinovém koutku potkáme kolegyni a ta nám řekne: „Když se na mne šéf začne rozčilovat, mám z toho depku a musím si vzít prášek.“ Je to názor? Taková věta je spíše jen informací, byť velmi nepřesnou a neúplnou. Když k této informaci přidáme domněnku, hodnocení a návrh, bude uvedená výpověď znít už jako typický názor: „Když se na mne šéf začne rozčilovat, mám z toho depku a musím si vzít prášek (informace). Asi mu dělá dobře, když mne může bezdůvodně deptat (domněnka). Je to netvor (hodnocení). Měli by ho povýšit, abych od něho měla už …