PŘÍBĚHY K ZAMYŠLENÍ - Proč se medvěd nestal člověkem

Jednoho dne se medvědovi znelíbilo být obyčejným hloupým medvědem. Vzal si do hlavy, že bude žít s lidmi, naučí se dělat všechno jako oni a pak se taky stane člověkem. Přidal se ke mladému dřevorubci a ráno s ním šel do zimního lesa.

Mladík našpulil rty a začal si foukat do dlaní. „Proč to děláš?“ ptal se učenlivý medvěd. „Přece abych si zahřál ruce!“ odpověděl chlapec. Medvěd kývl hlavou a dobře si to zapamatoval.

Večer spolu večeřeli. Mladík našpulil rty a foukal do talíře. „Proč to děláš?“ ptal se učenlivý medvěd. „Přece abych si ochladil polévku!“ Medvěd hlavou nepokýval, trošku jí zavrtěl, jako by se divil, ale i tohle si dobře zapamatoval.

Mladík rozdělával oheň. Našpulil rty a foukal do třísek. „Proč to děláš?“ ptal se učenlivý medvěd. „Přece aby se rozhořel plamen!“

Medvěd si bezradně podrbal ucho. Vtom hoch našpulil rty a chtěl sfouknout svíčku. „Proč to děláš?“ vyjekl zoufalý medvěd. „Přece aby zhasnul plamen!“

Tak to už bylo na medvěda moc. Praštil tlapou o stůl: „Blázny si ze mě dělat nebudeš!“

Opustil chalupu a vlezl do doupěte. A tak se medvěd nikdy nestal člověkem.

     Nejlepší částí našich vědomostí je vědět, že nikdy nevíme všechno a že pravdy dneška mohou být omylem…