Příběhy k zamyšlení

     Slavný mistr bojových umění stárnul a nastal čas, aby předal svůj meč mladšímu. Měl mnoho žáků, ale jen tři byli skvělí. Rozhodl se, že je vyzkouší.

     V noci s mistrovskou tichostí přišel k žákovi, který spal na zemi na rohoži, a vší silou mu mrštil polštář do tváře. Žákova reakce byla bystrá. Dřív, než polštář dopadl, se vzbudil a rozsekl ho dýkou. Peří se rozlétlo a mistr řekl: „Dobré! Útočníka jsi porazil.“

     Když totéž zkusil na druhého žáka, ten se bleskurychle odkutálel jinam. Polštář udeřil o rohož a praskl. Peří se rozlétlo a mistr řekl: „Ještě lepší! Odrazil jsi útok bez boje.“

     Když vešel do třetí ložnice, už na prahu slyšel mírný hlas: „Ušetřete polštář, mistře. Dávno vím, k čemu se chystáte. Znám Vás a umím myslet stejně jako Vy.“

     Předejít boji je nejlepší.“ řekl s uznáním mistr. „Ty si zasloužíš můj meč.“ Vtom žák vstal a překvapený mistr viděl dívku.

     „Nechci Tvůj meč, mistře. Přišla jsem se k tobě naučit to hlavní - jak předcházet boji a toto umění už znám. Je třeba vžít se do soupeře a včas vidět cesty jeho srdce. I ve Tvém srdci by vzplanul boj, zda …