Mladý plavčík byl velmi nešťastný. Byl na lodi nový
a všichni ho pronásledovali. Když se cítil nejhůř, doslechl se, že s nimi pluje
mudrc, který umí osvobodit lidské srdce od mnoha trápení a zla.
Pane! stěžoval si plavčík, každý mě tu jenom
uráží. Vyšší šarže mě ponižují, námořníci se mi posmívají a strojníci mi tropí
samé naschvály! Přísahej při nebi, že splníš, co Ti řeknu, odpověděl mudrc,
jinak Ti nemohu pomoci. Hoch přísahal a mudrc řekl: Budeš mi platit, kdykoli
Ti někdo ublíží. Když pro něj najdeš nějakou omluvu, stačí mi zlatka. Když to
ale bude neomluvitelné, dáš mi zlatky dvě.
Hoch se zděsil. To snad půjde rovnou po žebrotě! Ale
co dělat, přísahal a musel poslouchat. Od té chvíle se neurážel zdaleka tak
snadno. Zlatka nebo dvě je přece jenom rozdíl, tak pro viníky hledal omluvu.
Kapitán křičí, aby přeřval vítr. Mužstvo se prostě rádo baví. Strojníka dneska
bolí zuby, to se mu musí leccos odpustit.
Jednou šel k mudrcovi s prázdnou, protože mu nikdo
neublížil celý den. Vtom za dveřmi kabiny zaslechl hlas. Mě živí jeden
urážlivý plavčík! říkal komusi vesele mudrc. Jen ať za svou nafoukanost
platí. Snáší mi zlatky jako slípka vajíčka!
Chlapec byl uražen do hloubi duše. Ten lump ho
okrádá a ještě se na jeho účet baví! Rudý vzteky vrazil dovnitř. Mudrc byl v
kabině sám a pobaveně řekl: Tak co? Dlužíš mi zlatku, nebo dvě? V tu chvíli
oba propukli v smích. Chlapec se smál, až mu tekly slzy. Jeho srdce už bylo
svobodné.
Když někdo urazí naše drahé ego, obvykle se v nás zapne
automatický spouštěč pomstychtivosti. Tohle Ti spočítám! říkáme si těmi či
jinými slovy. Jen počkej, to mi zaplatíš!
Jenže ekonomika emocí funguje jinak. Jsme to
my, kdo za to platíme. Ne penězi, ale krevním tlakem. Špatným trávením.
Nespavostí a vráskami, na které nestačí plastický chirurg. Ano, vím, nejde
…