Představte si, že můžete vstoupit do krajiny,
kterou netvoří pohoří, vody a města, ale vztahy lidí ve Vašem týmu. Když se v
ní procházíte, stejně jako při procházce v krajině přírodní, máte možnost vidět
věci podrobně a zblízka, ale může se Vám taky stát, že se ztratíte. Pro takové
případy je dobré mít mapu, která umožní zorientovat se a určit, kde jsou
důležitá místa a kterým směrem se vydat.
Mapa vztahů, resp. vzájemných vazeb lidí ve vašem týmu
se nazývá Sociomapa a svou podobou v podstatě odpovídá mapě přírodní
krajiny. Jen na ní místo nejvyšší hory vidíte, kdo nejvíce v týmu komunikuje,
tok řek nahrazuje zobrazení komunikačních kanálů, které je třeba posílit,
namísto domů, vesnic a měst Vám z mapy vystupují jednotliví členové týmu a
podskupiny, které se v rámci něj vytvářejí. Pomocí Sociomapy tak na chvíli
odhlédnete od detailů, které před sebou při procházení krajinou běžně vidíte, a
začnete vnímat celkový obraz, abyste se pak nakonec mohli k detailům znovu
vrátit, ale s hlubším a jasnějším porozuměním.
Lidé pracují od začátku času ve skupinách, počínaje
lovci mamutů, konče pracovním týmem v dnešních organizacích. Důvodem je
předpoklad, že týmy dokážou pracovat efektivněji jako samotní členové
týmu. Typickým obsahem přednášek o práci v týmu je představení konceptu
synergie (často spojené se vzorcem 1 + 1 = 3), který má poukázat na to, že tým
lidí dokáže vytvořit víc než pouhý součet toho, co dokážou jednotliví jeho
členové. Pravda o efektivitě týmů ale, k nepříjemnému překvapení mnoha
manažerů, není tak optimistická, jak by se mohlo zdát.
Psycholog Latané a kolegové provedli v sedmdesátých
letech zajímavý výzkum - nechali skupiny o různé velikosti vymýšlet nápady k
řešení jednoduchých problémů. Jednou z jejich hypotéz bylo, že existuje
optimální velikost týmu, ve které ještě dostanou všichni slovo, a
zároveň bude dostatečně stimulující, takže tato skupina vymyslí víc nápadů než
jednotlivci ponechaní vymýšlení nápadů o samotě. Výsledky potvrdili předpoklad
- čím větší skupina, tím víc nápadů bylo vymyšleno, když ale vydělili počet
nápadů velikostí skupiny, k jejich překvapení zjistili, že počet nápadů na
osobu s velikostí skupiny klesá. Jinými slovy - nejefektivnější je, když lidé
provádějí brainstorming každý sám. Jak to je možné?
Latané a kolegové popsali tento fenomén jako ztrátu
produktivity a zjistili, že z výkonu členů skupiny ukrojují minimálně dvě
věci - tzv. sociální ulévání (ztráta motivace přispívat do skupiny, když
míra ulévání jednotlivců není zjistitelná) a koordinační náklady. Od té
doby bylo provedeno mnoho výzkumů, dle kterých se zdá, že výkon skupiny jen ve
výjimečných případech překročí součet výkonu jednotlivců - naopak, odhaduje se,
že až 60 % výkonu je ztraceno (25 % uléváním se, 35 % koordinací). Tyto výzkumy
vytlačili rovnici 1 + 1 = 3 do proslovů motivačních řečníků. Správně by pak
tato rovnice měla znít 1 + 1 = 1,4.
Koordinace týmu lidí není jednoduchý úkol. Kromě
neustálého vyhodnocování práce jednotlivců musíte hlídat správnou návaznost a
propojení jednotlivých členů týmu, jejich komunikaci a spolupráci. Komplexnost
tohoto úkolu ale nespočívá jenom v tom „udržet to všechno v hlavě“, ale také v
tom, jak všechny tyto údaje a procesy měřit. Takovýto nelidský úkol řeší část
manažerů lidsky - řídí týmy intuitivně a občas hasí nějaký ten požár. Tento
lidský přístup ale nebylo možné použít v kriticky důležitých misích, jako
například vesmírné lety nebo armádní jednotky, a právě zde leží počátky vývoje
Sociomapování - metody umožňující měřit, zobrazovat a sledovat změny v
pracovních skupinách.
Sociomapování je metoda umožňující analýzu složitých
systémů, která je založena na teorii fuzzy množin a analýze sociálních sítí.
Metoda Sociomapování byla vyvinuta v roce 1993 Radvanem a Kamilem Bahbouhovými
původně jako nástroj pro predikci vývoje skupinové dynamiky v exponovaných
týmech v rámci projektů Evropské vesmírné agentury a Armády ČR. Za téměř
patnáct let vývoje byla využita v mnoha situacích, kdy bylo třeba analyzovat
složité systémové vztahy od úrovně malých skupin až po celé populace.
Sociomapování jako analytická metoda zahrnuje systém
nástrojů, které umožňují diagnostikovat strukturu a fungování pracovních
týmů. Tyto nástroje umožňují sledovat mimo struktury vzájemných vazeb také
změny v čase, např. po intervenci nebo v průběhu rozvoje týmu. Díky potenciálu
odhalení skrytých struktur a vztahů uvnitř složitých systémů a schopnosti
analyzovat dynamiku změny nachází metoda Sociomapování praktické využití v
oblastech, jako je analýza spolupráce v týmu, toky v komunikačních sítích,
budování týmu, management znalostí, mapování atmosféry, důvěry a podobně.
Sociomapování nejčastěji v praxi slouží manažerům jako nástroj pro podporu
diagnostiky a strategického řízení pracovních týmů.
Sociomapa je způsob vizualizace komplexních dat o týmu,
který připomíná krajinu, a proto pro interpretaci lze použít stejná pravidla
jako pro orientaci v mapě (viz obr. 1).
