Vybíráme z judikatury - Odměňování mzdou a platem

Za práci konanou v pracovním poměru se může zaměstnanci dostat buď mzdy, nebo platu. To podle toho, u jakého zaměstnavatele je zaměstnán. Pokud jde o zaměstnavatele výslovně uvedeného v ustanovení § 109 odst. 3 ZP (např. územní samosprávný celek, státní fond nebo příspěvková organizace, jejíž náklady na platy a odměny za pracovní pohotovost jsou plně zabezpečovány z příspěvku na provoz poskytovaného z rozpočtu zřizovatele nebo z úhrad dle zvláštních právních předpisů), nebo to vyplývá ze zvláštního zákona, přísluší zaměstnanci plat. V ostatních případech musí zaměstnanec za svoji práci očekávat mzdu.

Systém odměňování mzdou je v řadě věcí odlišný od systému odměňování platem. Nejde jen o to, že mzdu lze sjednat (se zaměstnancem samotným nebo třeba v kolektivní smlouvě), kdežto u platu to nepřichází v úvahu. Sám zákoník práce u některých plnění přímo rozlišuje co do jejich výše podle toho, jestli jsou součástí mzdy, nebo platu. Týká se to i příplatku za práci přesčas.

Pokud zaměstnanec vykoná práci přesčas, přiznává mu zákon vedle dosažené mzdy, resp. příslušné části platu, též příplatek. Pomineme-li možnost, že se zaměstnavatel dohodl se zaměstnancem na poskytnutí náhradního volna namísto příplatku ke mzdě, resp. platu za práci přesčas, má zaměstnanec ve mzdové sféře právo na příplatek za práci přesčas ve výši nejméně 25 % průměrného výdělku (viz ustanovení § 114 odst. 1 ZP). U zaměstnance v platové sféře je tomu poněkud jinak –…