Výměna názorů v praxi

     Manažeři a vedoucí často vybízejí své partnery, kolegy, spolupracovníky nebo podřízené, aby vyjadřovali své názory na to či ono. Téměř na každé poradě uslyšíte výzvu tohoto druhu. Jak na to lidé reagují a jak výměna názorů skutečně funguje? Pozorováním praxe se zjistilo několik typických modelů výměny názorů.

• Vyslechnu odlišný názor druhého člověka.

• V duchu ho odmítnu jako nesmysl a o nositeli názoru si pomyslím své.

• Neřeknu partnerovi nic o svém odsuzujícím stanovisku. Možná se jen trochu zamračím a vnímavý partner to pozná.

• Pak řeknu svůj názor. A partner udělá totéž co já.

• Výsledkem je, že si sdělujeme názory, tváříme se, jako bychom si je vyměňovali, ve skutečnosti je však odmítáme a nepřijímáme.

• „A“ si předem zjistí, jaké má „B“ názory.

• „A“ říká to, co chce slyšet „B“, ale myslí si své.

• „B“ to s potěšením přijme jako potvrzení svých názorů a usmívá se na „A“. Je rád, že se „A“ s ním ztotožňuje. Netuší, že to je léčka.

• „A“ je manipulujícím partnerem, zřejmě touto komunikací sleduje svůj vlastní cíl.

• Autoritativní šéf řekne svůj názor na určitou záležitost. Nevyzývá nikoho, aby vyslovil svůj názor, protože předpokládá, že není lepší názor než ten jeho.

• Spolupracovníci v tu chvíli vědí, jaký názor je „správný“, co mají a nemají před nadřízeným říkat.

• Tím učíme lidi pasivně přejímat mínění vedoucího a zbavujeme je práva na vlastní názor.

• Požádáme…