Manažeři a vedoucí často vybízejí své partnery, kolegy,
spolupracovníky nebo podřízené, aby vyjadřovali své názory. Téměř na každé
poradě uslyšíte výzvu tohoto druhu. Jak na to lidé reagují a jak výměna názorů
skutečně funguje? Pozorováním praxe se zjistilo několik typických modelů výměny
názorů.
NahoruPSEUDOVÝMĚNA NÁZORŮ SE VZÁJEMNÝM ODMÍTÁNÍM
Vyslechnu odlišný názor toho druhého.
V duchu ho odmítnu jako nesmysl a o nositeli názoru si pomyslím
své.
Neřeknu partnerovi nic o svém odsuzujícím stanovisku. Možná se
jen trochu zamračím a vnímavý partner to pozná.
Pak řeknu svůj názor. A partner udělá totéž co já.
Výsledkem je, že si sdělujeme názory, tváříme se, jako bychom si
je vyměňovali, ve skutečnosti je však odmítáme a nepřijímáme.
NahoruMANIPULATIVNÍ VÝMĚNA NÁZORŮ
A si předem zjistí, jaké má B názory.
A říká to, co chce slyšet B, ale myslí si své.
B to s potěšením přijme jako potvrzení svých názorů a usmívá
se na A. Je rád, že se s ním A ztotožňuje v názorech. Netuší, že to je
léčka.
A je manipulujícím partnerem, zřejmě touto komunikací sleduje
nějaký svůj cíl.
NahoruAUTORITATIVNÍ, JEDNOSMĚRNÁ VÝMĚNA NÁZORŮ
Autoritativní šéf řekne svůj názor na určitou záležitost.
Nevyzývá nikoho, aby vyslovil svůj názor, protože předpokládá, že není lepší
mínění než jeho.
Spolupracovníci v tu chvíli vědí, jaký názor je správný, co
mají a nemají před šéfem říkat.
Tím učíme lidí pasivně přejímat názory nadřízených a zbavujeme
je práva na vlastní názor.
NahoruODSUZUJÍCÍ, SELEKTIVNÍ VÝMĚNA NÁZORŮ