dnes je 3.7.2022

Input:

Z AKTUÁLNÍCH SOUDNÍCH ROZHODNUTÍ

27.3.2008, , Zdroj: Verlag Dashöfer
Nároková a nenároková složka mzdy

Soud: Nejvyšší soud Spisová značka: 21 Cdo 2654/2006 Datum rozhodnutí: 10. 7. 2007

Právní problematika: nároková a nenároková složka mzdy, kritéria pro přiznání pobídkové složky mzdy a hodnocení zaměstnance z hlediska jeho pracovních výsledků

Ustanovení právních předpisů: § 38 odst. 1 písm. a) a § 113 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů

Právní věta:

Protože splnění podmínek pro poskytnutí pobídkové složky mzdy je zásadně třeba zkoumat v období, za které má být tato proměnlivá složka mzdy poskytnuta, nelze zhodnocení dosažených pracovních výsledků zaměstnance zpravidla provést před ukončením běžného měsíce, za který je tato složka mzdy poskytována.

Komentář:

Jednou ze základních povinností zaměstnavatele vyplývajících pro něho z pracovního poměru je dle ustanovení § 38 odst. 1 písm. a) zákoníku práce povinnost platit zaměstnanci za vykonanou práci mzdu (nebo plat). Mzda je v ustanovení § 109 odst. 2 téhož právního předpisu definována jako „peněžité plnění a plnění peněžité hodnoty (naturální mzda) poskytované zaměstnavatelem zaměstnanci za práci, není-li v tomto zákoně dále stanoveno jinak“.

Mzdu lze určit v podstatě dvěma základními způsoby - buď ji sjednat a tedy ji podrobit souhlasu obou účastníků pracovního poměru, nebo ji ponechat na uvážení zaměstnavatele, který ji stanoví jednostranně, a to tak, aby odpovídala požadavkům obsaženým v pracovněprávních předpisech.

Pokud jde o formu a strukturu mzdy, zákoník práce žádné bližší podrobnosti nestanoví. Jak v tomto smyslu dovodil několikrát i Nejvyšší soud České republiky, mzdu lze sjednat (ale i stanovit) například jako „mzdu měsíční, hodinovou nebo podílovou, jako mzdu, jejíž poskytnutí nebo výše závisí na splnění konkrétních pracovních úkolů, hospodářských výsledků zaměstnavatele nebo jiných hledisek, jako mzdu poskytovanou ve formě příplatků, odměn apod.; uvedené způsoby samozřejmě lze i kombinovat“. Záleží tedy především na zaměstnavateli, která z výše uvedených forem se pro řádný výkon práce zaměstnance a jeho adekvátní ocenění nejlépe hodí.

V předmětném soudním sporu se zaměstnanec dožadoval žalobou na svém zaměstnavateli mj. zaplacení pohyblivé složky mzdy za poslední měsíc trvání pracovního poměru. Měl totiž zato, že zaměstnavatel mu ji neoprávněně „odňal“, aniž by „byly zjištěny nějaké nesrovnalosti“. Soudy nižších stupňů bylo zjištěno, že zaměstnanec uzavřel se zaměstnavatelem smlouvu o mzdě, v níž bylo sjednáno, že zaměstnanci

Nahrávám...
Nahrávám...