Z aktuálních soudních rozhodnutí

Soud: Nejvyšší soud
Spisová značka: 21 Cdo 2372/2006
Datum rozhodnutí: 12. 7. 2007

Právní problematika: odpovědnost zaměstnavatele za škodu vzniklou pracovním úrazem, lehkomyslné jednání zaměstnance jako důvod k částečnému zproštění se této odpovědnosti

Ustanovení právních předpisů: § 367 odst. 2 písm. b) zákonač. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů

Právní věta:

Aby bylo jednání zaměstnance považováno za lehkomyslné a bylo tak pro zaměstnavatele důvodem k částečnému zproštění se odpovědnosti za škodu vzniklou pracovním úrazem, musí jít o jednání, které má co dočinění s nebezpečným riskováním nebo až hazardérstvím a kdy si zaměstnanec vzhledem ke konkrétní časové i místní situaci na pracovišti počíná způsobem, při němž vědomě podstupuje riziko hrozícího nebezpečí újmy na zdraví. To neplatí, jestliže se zaměstnanci takto na pracovišti obvykle chovají a zaměstnavatel takové jednání toleruje nebo trpí.

Komentář:

Pokud se zaměstnanci přihodí pracovní úraz, je zaměstnavatel povinen mu v rozsahu, v jakém za škodu odpovídá, poskytnout náhrady dle ustanovení § 369 odst. 1 zákoníku práce. Jde o náhradu za ztrátu na výdělku (po dobu pracovní neschopnosti a po jejím skončení), za bolest a ztížení společenského uplatnění, za účelně vynaložené náklady spojené s léčením a za věcnou škodu.

Podle okolností se ale může zaměstnavatel své odpovědnosti za škodu zcela nebo zčásti zprostit. Jedním z případů, kdy se zaměstnavatel zprostí zmíněné odpovědnosti zčásti, je dle ustanovení § 367 odst. 2 písm. b) zákoníku práce situace, kdy bude zaměstnavatelem prokázáno, že škoda vznikla „proto, že si zaměstnanec počínal v rozporu s obvyklým způsobem chování tak, že je zřejmé, že ačkoliv neporušil právní nebo ostatní předpisy anebo pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, jednal lehkomyslně, přestože si musel vzhledem ke své kvalifikaci a zkušenostem být vědom, že si může způsobit újmu na zdraví“. K tomu zákoník práce dodává, že „za lehkomyslné jednání není možné považovat běžnou neopatrnost a jednání vyplývající z rizika práce“.

Zprostí-li se zaměstnavatel odpovědnosti zčásti, vychází zákoník práce z toho, že to je zaměstnavatel, kdo určí podle míry zavinění část škody, kterou nese zaměstnanec. Pro výše citovaný…