dnes je 4.12.2022

Input:

Zaměstnávání zvláštních kategorií zaměstnanců - 3. část

27.9.2007, , Zdroj: Verlag Dashöfer

Předchozí část článku

OSOBY SE ZDRAVOTNÍM POSTIŽENÍM
1. Pracovní právo

     Pod pojmem „osoby se zdravotním postižením“ se rozumí fyzické osoby, které jsou:

  • orgánem sociálního zabezpečení uznány plně invalidními (osoby s těžším zdravotním postižením,

  • orgánem sociálního zabezpečení uznány částečně invalidními,

  • rozhodnutím úřadu práce uznány zdravotně znevýhodněnými (osoby zdravotně znevýhodněné).

     Pokud bylo podle dříve platného zákona o zaměstnanosti (č. 1/1991 Sb.) vydáno rozhodnutí o změněné pracovní schopnosti, je taková osoba považována za zdravotně znevýhodněnou do 1. října 2007. Pokud si tato osoba nepodá včas žádost „o uznání osobou zdravotně znevýhodněnou“, nemohl by ji od uvedeného data zaměstnavatel započítávat pro účely plnění povinného podílu zaměstnávání osob se zdravotním postižením a uplatňovat na ni výhody podle zákona o zaměstnanosti (č. 435/2004 Sb.) a daňových předpisů.

     Z hlediska vzniku pracovního poměru platí pro osoby se zdravotním postižením obecná právní úprava s tím, že pokud mají soudem omezenou způsobilost k právním úkonům nebo jí byli zbaveni, činí za ně právní úkony, k nimž nejsou způsobilí (např. uzavření pracovní smlouvy), soudem stanovený opatrovník. Opatrovník však nemůže za takovou osobu platně uzavřít dohodu o hmotné odpovědnosti. Se zdravotně postiženým je možno sjednat zkušební dobu i pracovní poměr na dobu určitou stejně jako s ostatními zaměstnanci.

     Jestliže zaměstnanec pozbyl vzhledem k svému zdravotnímu stavu podle lékařského posudku vydaného zařízením pracovně-lékařské péče nebo rozhodnutí příslušného správního úřadu, který lékařský posudek přezkoumává, dlouhodobě způsobilost konat dále dosavadní práci, je zaměstnavatel povinen jej převést na práci jinou, vhodnou vzhledem k jeho zdravotnímu stavu a schopnostem a pokud možno i k jeho kvalifikaci (§ 41 odst. 1 písm. b). V případě, že je pracovní poměr s osobou se zdravotním postižením rozvazován, je zaměstnavatel povinen tuto skutečnost písemně oznámit příslušnému úřadu práce.

     Zaměstnavatelé jsou oprávněni požadovat od úřadu práce informace a poradenství otázkách spojených se zaměstnáváním osob se zdravotním postižením, součinnost při vyhrazování pracovních míst pro ně vhodných a spolupráci při přizpůsobování těchto pracovních míst a pracovních podmínek. Úřad práce jsou pak zaměstnavatelé povinni informovat o pracovních místech vyhrazených pro zdravotně postižené, vést jejich evidenci a spolupracovat s úřadem práce při zajišťování pracovní rehabilitace pro tyto osoby.

     Zaměstnavatelé s více než 25 zaměstnanci v pracovním poměru jsou povinni zaměstnávat osoby se zdravotním postižením ve výši povinného podílu (4 %) těchto osob na celkovém počtu zaměstnanců. Uvedenou povinnost lze splnit i odebíráním výrobků nebo služeb od subjektů uvedených v zákoně nebo zadáváním zakázek těmto subjektům (srov. § 81 ZoZ), nebo odvodem do státního rozpočtu, případně kombinací uvedených způsobů.

     V zájmu zvýšení zaměstnanosti osob se zdravotním postižením jsou zaměstnavatelé motivováni i různými příspěvky poskytovanými úřadem práce. Např. při zřízení chráněného pracovního místa pro osobu se zdravotním postižením, které musí být provozováno nejméně po dobu dvou let, může činit příspěvek až osminásobek a pro osobu s těžším zdravotním postižením až dvanáctinásobek průměrné mzdy v národním hospodářství za první až třetí čtvrtletí předcházejícího kalendářního roku. Pokud zaměstnavatel zabezpečuje zvláštní dopravu zaměstnanců s těžším zdravotním postižením, lze poskytnout příspěvek na dopravu ve výši 100 % nákladů. Příspěvek na zapracování může být poskytnut na základě dohody uzavřené s úřadem práce v zájmu úspěšné adaptace přijatého zaměstnance se zdravotním postižením. Bude však vyplácen nejdéle po dobu 3 měsíců ve výši poloviny minimální mzdy.

     Jednou z podmínek poskytnutí výše uvedených příspěvků je skutečnost, že zaměstnavatel nemá daňové nedoplatky, ani nedoplatky na pojistném na zdravotní pojištění ani na pojistném a na penále na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti.

2. SOCIÁLNÍ ZABEZPEČENÍ A ZDRAVOTNÍ POJIŠTĚNÍ

     Pro osoby zdravotně postižené neplatí v nemocenském pojištění a v pojistném na sociální zabezpečení žádná výjimka, pokud nejsou zároveň poživateli invalidního nebo částečného invalidního důchodu.

     Ve zdravotním pojištění je za tyto osoby plátcem pojistného i stát, pokud patří do vymezeného okruhu osob, to znamená, že patří do okruhu osob závislých na péči jiné osoby (vyjma stupně I) nebo osob plně invalidních, které nesplňují podmínky pro přiznání I. Tyto osoby zdravotně postižené nebývají zpravidla výdělečně činné.

3. DAŇ Z PŘÍJMŮ

     Přímých daňových výhod spojených s osobami se zdravotním postižením najdeme v ZDP celkem 5 typů:

  1. vyšší nezdanitelná částka z titulu úhrad za zkoušky ověřující další vzdělávání (§ 15 odst. 8),

  2. speciální druh slev na dani za jejich zaměstnávání přiznávané jejich zaměstnavateli (§ 35a),

  3. vyšší sleva na dani za vyživovanou manželku (manžela) s průkazkou ZTP/P (§ 35ba odst. 1 písm. b),

  4. speciálních druhy osobních slev na dani invalidním poplatníkům (§ 35ba odst. 1 písm. c) až e),

  5. vyšší daňové zvýhodnění na vyživované dítě, které je držitelem průkazu ZTP/P (§ 35c).

     K tomu je třeba připočítat případnou úsporu jejich zaměstnavatele (s více než 25 zaměstnanci) na tzv. invalidní dani neboli povinném odvodu do státního rozpočtu z titulu plnění povinného podílu (4 % počtu zaměstnanců) zaměstnávání osob se zdravotním postižením podle § 81 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti.

     Od 1. 8. 2007 rozšířil řady možných nezdanitelných částí základu daně odpočet z titulu úhrady za zkoušky ověřující vzdělání. Přesněji řečeno lze nově od základu daně ve zdaňovacím období (poprvé to bude za rok 2007) odečíst úhrady za zkoušky ověřující výsledky dalšího vzdělávání podle zákona č. 179/2006 Sb., o ověřování a uznávání výsledků dalšího vzdělávání. Vcelku oprávněným předpokladem daňového odpočtu je, že tyto částky:

  1. nebyly hrazeny zaměstnavatelem,

  2. nebyly uplatněny jako přímý daňový výdaj poplatníka s příjmy podle § 7 ZDP (tj. z podnikání a jiné samostatné výdělečné činnosti) podle § 24 odst. 2 písm. zv) ZDP.

     Také zde zákon stanoví nejvyšší možnou výši tohoto daňového odpočtu za zdaňovací období:

  1. nejvýše 10 000 Kč, resp.

  2. u poplatníka, který je osobou se zdravotním postižením, až 13 000 Kč,

  3. u poplatníka, který je osobou s těžším zdravotním postižením, až 15 000 Kč.

     V souladu s citovaných zákonem se dalším vzděláváním rozumí vzdělávací aktivity, které nejsou počátečním vzděláváním. Počátečním vzděláváním se zde míní vzdělávání předškolní, základní, střední, v konzervatoři a vyšší odborné, dále studium v akreditovaných studijních programech uskutečňovaných vysokými školami.

Příklad č. 1

Úhrady za zkoušky ověřující další vzdělávání

Paní Nová (osoba s „lehčím“ zdravotním postižením) je skladnicí, ale ráda by pracovala v cestovní kanceláři zaměřené na frankofonní země, a tak ve svém volnu studuje francouzštinu. Podle zákona č. 179/2006 Sb. se ověření, zda si občan osvojil příslušnou odbornou způsobilost vymezenou kvalifikačním standardem dané dílčí kvalifikace, provede zkouškou podle hodnotícího standardu dané dílčí kvalifikace. Zkouška probíhá před autorizovanou osobou, které byla udělena autorizace pro danou dílčí kvalifikaci. Paní Nová tuto zkoušku absolvovala v říjnu 2007, za což zaplatila 18 000 korun.

Tato částka je nad limitem stanoveným pro osoby s (lehčím) zdravotním postižením 13 000 Kč, tudíž paní Nová může v rámci ročního zúčtování záloh na daň, příp. ve vlastním daňovém přiznání za rok 2007 uplatnit jako nezdanitelnou částku jen maximálních 13 000 Kč.

     Zaměstnavatelé, kteří zaměstnávají osoby se zdravotním postižením, mají nárok na tyto slevy na dani:

  1. 60 000 Kč za každého zaměstnance s těžším zdravotním postižením,

  2. 18 000 Kč za každého zaměstnance s jiným (lehčím) zdravotním postižením,

  3. polovinu daně z příjmů právnických osob, zaměstnávají-li nejméně 25 zaměstnanců, z čehož je osob se zdravotním postižením více než 50 % průměrného ročního přepočteného počtu všech zaměstnanců.

     První dva typy slev se týkají všech zaměstnavatelů (fyzických i právnických osob a bez ohledu na počet všech jejich zaměstnanců), třetí mohou uplatnit pouze zaměstnavatelé z řad právnických osob s uvedenou podmínkou minimálního počtu všech zaměstnanců a minimálního podílu osob se zdravotním postižením z nich. První dva typy slevy na dani za zaměstnávání zdravotně postižených osob (ZPO) je přiznávána

Nahrávám...
Nahrávám...