Znáte odpověď?

Pokud chce zaměstnavatel vyslat zaměstnance na pracovní cestu, musí vždy nejpozději před nástupem zaměstnance na tuto cestu stanovit písemně podmínky konání pracovní cest.

1. tvrzení je pravdivé, neboť pokud by zaměstnanec neobdržel takovýto pracovněprávní příkaz, mohl by při realizaci pracovní cesty postupovat podle svého uvážení;

2. tvrzení není zcela pravdivé, protože pokud jsou práva zaměstnance na cestovní náhrady nezpochybnitelná, nemusí být podmínky stanoveny předem písemně. Předchozí stanovení podmínek konání pracovní cesty předem písemně je však i v tomto případě vhodné.

Místo pravidelného pracoviště musí být pro účely cestovních náhrad vždy sjednáno v pracovní smlouvě.

1. tvrzení je pravdivé, neboť veškerá základní ujednání mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem, která mají vliv na poskytování cestovních náhrad, musí být sjednána v pracovní smlouvě;

2. tvrzení není pravdivé, protože v pracovní smlouvě musí být sjednán druh práce, místo(a) výkonu práce a den nástupu do práce.

Zaměstnanec má v pracovní smlouvě jako místo výkonu práce sjednánu obec, ve které má zaměstnavatel sídlo, pravidelné pracoviště v pracovní smlouvě sjednáno nemá. Zaměstnanec vykonává sjednaný druh práce výhradně v sídle firmy. Bydliště zaměstnance je v jiné obci. Pokud zaměstnavatel výjimečně vyšle zaměstnance pracovně do pobočky, která je v téže obci, v níž má sídlo, přísluší zaměstnanci cestovní náhrady z místa bydliště do pobočky a zpět do místa bydliště.

1. tvrzení je pravdivé, protože zaměstnanec jede na základě příkazu zaměstnavatele vykonat práci do jiného místa, než pravidelně pracuje;

2. tvrzení není…