Zaměstnávání osob v pracovněprávních vztazích, tedy
výkon závislé práce a s ním spojená práva a povinnosti, představuje předmět
úpravy právních předpisů různých právních oborů. Kromě pracovního práva, kde
základ právní regulace je obsažen v zákoníku práce a v zákoně o zaměstnanosti,
se této oblasti významně dotýkají také předpisy práva sociálního zabezpečení
(především zdravotního, nemocenského a důchodového pojištění) a práva
finančního, zejména předpisy daňové.
Zatímco u většiny zaměstnanců se uplatňuje obecná
právní regulace, pro některé jejich skupiny (kategorie) jsou uvedeny odchylky
nebo specifická úprava odůvodněná zpravidla intenzivnější ochranou těchto osob.
Postupně Vás tedy seznámíme se specifickými podmínkami:
u absolventů a mladistvých,
u žen,
u osob se zdravotním postižením,
u poživatelů důchodů.
Zmíníme se o zvláštní právní úpravě v oblasti
pracovního práva, zdravotního a sociálního pojištění a daně z příjmů.
Pracovněprávní předpisy stanoví zvýšenou ochranu
zaměstnaných žen, zejména těhotných zaměstnankyň, zaměstnankyň - matek do konce
devátého měsíce po porodu a zaměstnankyň, které kojí.
Všem ženám jsou zásadně zakázány práce pod zemí
při těžbě nerostů nebo při ražení tunelů a štol (s výjimkou výkonu nemanuálních
prací, např. občasných kontrolních). Ženy nesmějí být zaměstnávány ani pracemi,
které ohrožují jejich mateřství (srov.
§ 238 ZP).
Těhotným zaměstnankyním, zaměstnankyním, které kojí, a
zaměstnankyním - matkám do konce devátého měsíce po porodu jsou zakázány práce
a pracoviště uvedené ve vyhlášce č. 288/2003 Sb. a dále práce, pro které nejsou
podle lékařského posudku zdravotně způsobilé. Těhotné zaměstnankyně a
zaměstnankyně pečující o dítě mladší než jeden rok nesmějí vykonávat práci
přesčas.
Koná-li těhotná zaměstnankyně, zaměstnankyně - matka do
konce devátého měsíce po porodu a zaměstnankyně, která kojí, práci, jež je
těmto ženám zakázána, nebo podle lékařského posudku ohrožuje její těhotenství,
je zaměstnavatel povinen převést ji dočasně na jinou vhodnou práci, při níž
může dosahovat stejného výdělku. Nemá-li pro ni vhodnou práci, je povinen
platit zaměstnankyni náhradu mzdy ve výši průměrného výdělku až do nástupu na
mateřskou dovolenou.
Pokud těhotná zaměstnankyně, zaměstnankyně - matka do
konce devátého měsíce po porodu a kojící zaměstnankyně pracuje v noci a požádá
zaměstnavatele o zařazení na denní práci, je povinen její žádosti vyhovět.
V rámci zvláštních pracovních podmínek náleží
zaměstnankyním zvýšená ochrana také v případě vysílání na pracovní cesty a
přeložení. Těhotné zaměstnankyně a zaměstnankyně pečující o děti ve věku do
8 let smějí být vysílány na pracovní cestu mimo obvod obce svého pracoviště
nebo bydliště jen se svým souhlasem; přeložit je může zaměstnavatel jen na
jejich žádost. Jde-li o zaměstnankyni osamělou, vztahuje se na ní uvedená
ochrana až do doby, kdy dítě, o které pečuje, dosáhne věku 15 let.
Těhotná zaměstnankyně a zaměstnankyně pečující o dítě
do 15 let věku má nárok na kratší pracovní dobu nebo jinou vhodnou úpravu
pracovní doby (např. posunutí jejího začátku). Její žádosti o takovou úpravu je
zaměstnavatel povinen vyhovět, nebrání-li mu v tom vážné provozní důvody.
Významným nárokem těhotných zaměstnankyň a zaměstnankyň
pečujících o děti je právo na mateřskou dovolenou (v délce 28 týdnů, u
žen, které porodily najednou více dětí, v délce 37 týdnů) a rodičovskou
dovolenou (do 3 let věku dítěte). Jde o omluvené pracovní volno bez náhrady
mzdy, v jehož průběhu je hmotné zabezpečení žen řešeno dávkami nemocenského
pojištění (peněžitá pomoc v mateřství) nebo státní sociální podpory (rodičovský
příspěvek). Nástup na mateřskou dovolenou žena zaměstnavateli oznamuje, o
poskytnutí rodičovské dovolené žádá.
Zvýšená ochrana uvedených zaměstnankyň se projevuje i z
hlediska omezení možnosti jednostranného rozvázání pracovního poměru s
nimi. S těhotnou zaměstnankyní, zaměstnankyní, která čerpá mateřskou nebo
rodičovskou dovolenou nemůže zaměstnavatel okamžitě zrušit pracovní poměr. V
průběhu těhotenství, čerpání mateřské a rodičovské dovolené je zaměstnankyně v
ochranné době, kdy ji zásadně nelze dát výpověď. Tento zákaz však neplatí,
jde-li o výpověď z důvodu zrušení či přemístění zaměstnavatele nebo jeho části
[srov.
§ 52 písm. a) a b) ZP].
Ochrana se nevztahuje ani na výpověď z důvodu, pro který může zaměstnavatel
okamžitě zrušit pracovní poměr, pokud nejde o zaměstnankyni na mateřské
dovolené. Byla-li dána zaměstnankyni z tohoto důvodu výpověď před nástupem
mateřské dovolené tak, že by výpovědní doba uplynula v době mateřské dovolené,
skončí výpovědní doba současně s mateřskou dovolenou.
Zaměstnankyni, která kojí, je zaměstnavatel povinen
poskytnout přestávky ke kojení. Ty náležejí na každé dítě do konce 1
roku věku v rozsahu dvou půlhodinových přestávek a v dalších 3 měsících v
rozsahu jedné půlhodinové přestávky za směnu. Pracuje-li žena po kratší
pracovní dobu, avšak alespoň polovinu stanovené týdenní pracovní doby, přísluší
jí pouze jedna půlhodinová přestávka, a to na každé dítě do konce 1 roku jeho
věku.
Přestávky ke kojení se započítávají do pracovní doby a
poskytuje se za ně náhrada mzdy (platu) ve výši průměrného výdělku.
Nahoru1.2 Sociální zabezpečení
Z důvodu těhotenství a mateřství se z nemocenského
pojištění poskytují dvě dávky, a to vyrovnávací příspěvek v těhotenství a
mateřství (VPTM) a peněžitá pomoc v mateřství (PPM).
VPTM náleží v případě převedení na jinou práci, pokud
došlo ke snížení příjmu. Poskytuje se jen těm ženám, jejichž denní vyměřovací
základ po převedení na jinou práci je nižší než 790 Kč a je nižší než denní
vyměřovací základ vypočtený ke dni převedení.
PPM náleží 6 až 8 týdnů před očekávaným dnem porodu;
den, od něhož žena žádá o PPM, si určuje sama. V případě uplatnění nároku na
PPM z ochranné lhůty platí pouze 6 týdnů před očekávaným dnem porodu.
PPM činí 69 % z denního vyměřovacího základu.
Poskytuje se po dobu 28 týdnů; osamělým a při vícečetných porodech po dobu až
37 týdnů. PPM se neposkytuje za dny, v nichž žena vykonávala výdělečnou činnost
v tom zaměstnání, z něhož PPM je poskytována, a za dny dovolené čerpané v tomto
zaměstnání. I když mateřská dovolená podle zákoníku práce činí 28 týdnů, náleží
PPM i po dobu rodičovské dovolené navazující na mateřskou dovolenou, je-li
nárok na PPM po dobu 37 týdnů.
Dosažení důchodového věku nepředstavuje překážku, která
by bránila dalšímu zaměstnávání. Jde pouze o skutečnost, která dává fyzické
osobě právo požádat o dávku důchodového pojištění (starobní důchod), pokud už o
jeho pobírání bude mít zájem. V této souvislosti je třeba také zdůraznit, že
ani vznik nároku na částečný či plný invalidní důchod nepředstavuje automaticky
existenci výpovědního důvodu [podle
§ 52 písm. e) ZP]. Výpověď lze dát
pouze za předpokladu, že zaměstnanec vzhledem k svému zdravotnímu stavu podle
lékařského posudku vydaného zařízením pracovnělékařské péče nebo rozhodnutí
příslušného správního úřadu, který jej přezkoumává, pozbyl dlouhodobě
způsobilost konat dále dosavadní práci.
Pokud zaměstnanec pobíral z důvodu náhrady škody kvůli
pracovnímu úrazu nebo nemoci z povolání náhradu za ztrátu na výdělku po
skončení pracovní neschopnosti (která náleží, pokud pracuje, až do věku 65
let), zaniká nárok na její výplatu odchodem do starobního důchodu (i
předčasného).
Při prvním skončení pracovního poměru po přiznání
invalidního důchodu nebo po nabytí nároku na starobní důchod může zaměstnavatel
poskytnout zaměstnanci odměnu (§ 224 odst. 2 ZP). Bývalým
zaměstnancům zaměstnavatele, kteří u něj pracovali do odchodu do starobního
nebo invalidního důchodu, může být poskytováno cenově zvýhodněné
stravování (pokud to bylo dohodnuto v kolektivní smlouvě nebo stanoveno ve
vnitřním předpisu).
Právní předpisy neuvádějí zvláštní úpravu pro
zaměstnávání důchodců, proto se na jejich pracovněprávní vztahy uplatní obecná
regulace upravující vznik, změny a skončení těchto vztahů. Vzhledem k zásadě
rovného zacházení a zákazu diskriminace mají také pracující důchodci nárok na
stejné pracovní podmínky včetně nároku na dovolenou, odměňování apod. jako
ostatní zaměstnanci. Pokud je sjednáván nový pracovní poměr, lze i s důchodci
sjednat zkušební dobu. Specifická je pouze vazba na předpisy sociálního
zabezpečení, podle nichž trvá nárok na výplatu starobního důchodu souběžně se
mzdou (platem) pouze za podmínky, že pracovní poměr je sjednán na dobu
určitou, maximálně na jeden rok. Na tuto kategorii zaměstnanců se proto
vztahuje výjimka z pravidla, že pracovní poměr na dobu určitou mezi týmiž
účastníky lze sjednat nebo dohodou prodlužovat nejvýše na dobu dvou let [srov.
§ 39 odst. 3 písm. a) ZP].
S pracujícím poživatelem starobního důchodu může stejný zaměstnavatel opakovaně
uzavírat či na základě dohody prodlužovat pracovní poměr na dobu určitou tak
dlouho, dokud to bude oběma stranám vyhovovat.
Jak bylo výše uvedeno, mají pracující důchodci nárok na
stejnou odměnu za práci stejnou nebo stejné hodnoty jako ostatní zaměstnanci.
Výjimku představuje pouze nařízení vlády č. 567/2006 Sb., které
připouští s přihlédnutím k míře vlivů omezujících pracovní uplatnění
zaměstnance poskytování minimální (příp. nejnižší úrovně zaručené mzdy) pouze
ve výši 75 %, jde-li o poživatele částečného invalidního důchodu, a 50 %,
jde-li o poživatele plného invalidního důchodu (§ 4).
Z hlediska předpisů o zaměstnanosti je třeba ještě
připomenout, že pobírání starobního nebo částečného invalidního důchodu nebrání
zařazení do evidence uchazečů o zaměstnání vedené úřadem práce. Evidovaným
uchazečem se však nemůže stát plně invalidní důchodce (ani osoba uznaná plně
invalidní, i když jí důchod přiznán nebyl). Na podporu v nezaměstnanosti ani na
podporu při rekvalifikaci ale poživatel starobního důchodu nárok nemá
(§ 39 zákona o zaměstnanosti).
Nahoru2.2 Sociální zabezpečení
Pro poživatele starobních (dále jen S) a plných
invalidních (dále jen I) důchodů platí výjimky v sociálním a
zdravotním pojištění:
Podpůrčí doba
Nemocenské náleží poživateli S a I nejdéle po dobu
84 kalendářních dnů v tomtéž kalendářním roce nebo při téže pracovní
neschopnosti.
Příklad č. 1
Poživatel S byl zaměstnán v pracovním poměru od 1. 1. do 30.
6. u zaměstnavatele A, byl práce neschopným v únoru a březnu po dobu 50
kalendářních dnů. Od 1. 9. je zaměstnán u zaměstnavatele B, byl uznán práce
neschopným v říjnu a listopadu po dobu 40 kalendářních dnů. Nemocenské ze
zaměstnání u zaměstnavatele B náleží jen po dobu 34 kalendářních dnů.
Poživateli S byl zaměstnavatel A povinen při skončení zaměstnání potvrdit na
zápočtovém listu trvání pracovní neschopnosti po dobu 50 dnů.
Poživatel I má uzavřen pracovní poměr na dobu neurčitou. V
červenci a srpnu 2007 byl uznán práce neschopným po dobu 60 dnů. Opět bude
uznán práce neschopným od 11. prosince 2007 do 29. února 2008. Nemocenské
náleží po celou dobu trvání pracovní neschopnosti. V roce 2007 netrvala
pracovní neschopnost ani 84 dnů (trvala 81 dnů), a ani při téže pracovní
neschopnosti netrvala 84 dnů (trvala 60 dnů a 81 dnů).
Při vzniku pracovní neschopnosti z důvodu pracovního
úrazu nebo nemoci z povolání není podpůrčí doba omezena na 84 kalendářních dnů.
Nemocenské se poskytuje za podmínek platných pro ostatní zaměstnance.
Ochranná lhůta
Ochranná lhůta neběží u poživatele S. Poživatelé
S mají nárok na dávky nemocenského pojištění, pokud nárok vznikl v době trvání
účasti na nemocenském pojištění (v době trvání zaměstnání).
Příklad č. 2
Pracovní poměr poživatele S skončil 30. 6. Jestliže byl uznán
práce neschopným
od 28. 6. do 15. 7., má nárok na nemocenské až do 15. 7.,
pokud již nevyčerpal podpůrčí dobu 84 kalendářních dnů. Dne 28. 6. byl účasten
nemocenského pojištění.
od 1. 7. do 20. 7., nemá nárok na nemocenské. Dne 1. 7. není
účasten nemocenského pojištění a nemá ochrannou lhůtu.
Ochranná lhůta končí přiznáním S, I, a částečného
invalidního důchodu (IČ).
Příklad č. 3
Zaměstnanec skončil pracovní poměr 31. 12., od 2. 1. mu byl
přiznán S (I nebo IČ). Ochranná lhůta by u něho trvala 42 dnů, avšak přiznáním
důchodu končí. Trvala v tomto případě pouze jeden den (1. ledna).
U ženy, jíž skončilo zaměstnání v době, kdy byla
těhotná, nezaniká ochranná lhůta přiznáním IČ pro PPM.
Příklad č. 4
Pracovní poměr skončil zaměstnankyni, která byla těhotná, 31. 12.
Ochranná lhůta měla plynout do 30. 6. Této ženě byl od 1. 4. přiznán IČ. Šestý
týden před očekávaným dnem porodu připadá na 10. 6. Jestliže by tato žena byla
uznána práce neschopnou z důvodu rizikového těhotenství:
od 10. 3., náleželo by jí nemocenské po celou dobu trvání
pracovní neschopnosti (až do přiznání PPM),
od 10. 4., nenáleželo by jí nemocenské, ochranná lhůta
skončila 31. 3. PPM bude náležet od 10. 6., tento den jí pro PPM trvá ochranná
lhůta.
Nahoru2.3 Zdravotní pojištění
Za poživatele důchodu je plátcem pojistného i stát.
Znamená to, že neplatí pojistné na zdravotní pojištění, jestliže nejsou zároveň
zaměstnanci nebo OSVČ. Mají-li příjem z výdělečné činnosti jako zaměstnanci a
jsou-li účastni z této činnosti nemocenského pojištění, platí pojistné pouze ze
zúčtovaných započitatelných příjmů (neplatí pro ně minimální vyměřovací základ
ve výši minimální mzdy) a nevztahuje se na ně povinnost platit pojistné za dobu
neplaceného volna.
Poživatel důchodu
Pro účely nemocenského pojištění se za
poživatele důchodu považuje osoba, které byl důchod přiznán a má nárok na
výplatu důchodu (důchod se vyplácí). Pro účely zdravotního pojištění se
za poživatele důchodu považuje osoba, které byl důchod přiznán, nárok na něj
trvá, ale nemusí být vyplácen.
Příklad č. 5
Zaměstnanec skončil pracovní poměr 31. 12., od 1. 1. mu byl
přiznán předčasný starobní důchod. Od 1. 6. do 31. 8. byl zaměstnán v pracovním
poměru, výplata předčasného S za tyto tři měsíce nenáležela. Z hlediska
zdravotního pojištění je v červnu, červenci i srpnu poživatelem S. Z hlediska
nemocenského pojištění není v těchto 3 měsících poživatelem S. Jestliže by byl
uznán práce neschopným od 10. 7. do 31. 12., náleželo by mu nemocenské po celou
dobu trvání pracovní neschopnosti, od 1. září by mu ale nemohla být obnovena
výplata předčasného S. Zaměstnanec by mohl písemně požádat, aby mu nemocenské
bylo vypláceno jen do 31. 8., potom by od 1. 9. opět pobíral předčasný S.
Předně je nutno zmínit osvobození od daně až do výše
198 000 Kč ročně všech druhů důchodů ze státního systému důchodového pojištění.
Stanovuje to
§ 4 odst. 1 písm. h)
ZDP následovně:
Od daně z příjmů fyzických osob je osvobozen příjem
získaný ve formě dávek důchodového pojištění podle zákona o důchodovém
pojištění (odkaz na zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění) a plnění ze
zahraničního povinného pojištění stejného druhu, jde-li však o příjmy ve formě
pravidelně vyplácených důchodů (penzí), je od daně osvobozena z úhrnu těchto
příjmů pouze částka ve výši 198 000 Kč ročně, do níž se však nezahrnuje výše
příplatku příspěvku) k důchodu podle zvláštních právních předpisů (odkaz na
např. nařízení vlády č. 622/2004 Sb., o poskytování příplatku k důchodu ke
zmírnění…