MYSLELI JSTE SI, ŽE... - Přehled judikatury Nejvyššího soudu trochu jinak

     Že písemnosti musejí být zaměstnanci doručeny, aby byl vůbec seznámen s jejich obsahem, ví asi každý personalista. Stejně jako to, že zákoník práce požaduje pro případ doručování např. výpovědi z pracovního poměru nebo jeho okamžitého zrušení prostřednictvím provozovatele poštovních služeb, aby byla písemnost doručena zaměstnanci do vlastních rukou a zaměstnavatel zvolil takovou poštovní službu, při které se mu dostane záznamu o doručení. Pokud využije služeb České pošty, a. s., znamená to poslat zásilku jako doporučenou, s dodejkou a s poznámkou „výhradně do vlastních rukou adresáta“.

     A nejeden personalista má zkušenost s tím, že to doručování písemnosti nebylo nijak jednoduché... že zaměstnanec písemnost odmítl převzít (a bylo tak třeba zajistit svědky, kteří to stvrdili svým podpisem) nebo že změnil svoji doručovací adresu a na té, kterou oznámil zaměstnavateli a kterou jedinou zaměstnavatel znal, se jaksi nevyskytoval (což je jeho problém, protože i tak bude písemnost doručena - zaměstnanec znemožnil řádné doručení tím, že neposkytl součinnost).

     Představte si tu situaci - máslo na hlavě má jak zaměstnavatel, tak zaměstnanec. Ten první poslal okamžité zrušení pracovního poměru zaměstnanci na poslední adresu, která mu byla známa, leč pouze jako doporučenou zásilku. Zaměstnanec byl na uvedené adrese neznámý, zřejmě se zdržoval někde jinde, ale zaměstnavateli to jaksi „zapomněl“ sdělit. Skoro hamletovská otázka: Byla, či nebyla písemnost doručena a skončil, nebo neskončil pracovní poměr?

     Slovy povolaného Nejvyššího soudu: „Zaměstnanec může svým jednáním (konáním, nebo opomenutím) zmařit doručení písemnosti jen tehdy, kdyby k odevzdání písemnosti došlo - nebýt takového jednání zaměstnance - v souladu s požadavky vyplývajícími pro dodání zásilky ze zákoníku práce“. Takže smůlu měl tentokrát zaměstnavatel.

(rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 7. 2010, sp. zn. 21 Cdo 1350/2009)

     Být vedoucím zaměstnancem má své výhody i nevýhody. Těžko lze za výhodu považovat to, že s ním může být za podmínek uvedených v ustanovení § 73 zákoníku…