Příběhy k zamyšlení - Poutníci a platan

Stačí kapka úlevy a člověk už hledá, co je špatně. Nespokojenost a kritičnost umí rychle přebít vděčnost.

Dva poutníci šli otevřenou krajinou. Bylo léto a plné poledne. Slunce sálalo jako pekařská pec. Poutníci usoužení vedrem spatřili najednou před sebou platan. "Konečně trochu stínu!" zaradovali se. "Ten strom nám musel seslat z nebe sám Zeus!" Pak ulehli v chládku a ve stínu, který jim poskytla koruna stromu.

Odpočívali, hleděli do koruny a takhle mudrovali: "Jak je ten strom vysoký a silný – a přitom nedává lidem žádný užitek! Kolik ovoce nebo oliv by se na něm mohlo urodit, kdyby byl k něčemu!"

Jejich řeč slyšel Zeus, pán Olympu, a tuze se na ty dva nespokojence rozzlobil. Proměnil platan v keř ostružiníku. Ostružiník byl obsypaný plody, ale poutníci uvízli v jeho trnech. Trvalo dlouho, než se z trní osvobodili, a ještě déle, než se jim škrábance zahojily.

VĚČNÁ NESPOKOJENOST

• Jak běžné je chování poutníků. Sotva byla jejich prosba vyslyšena a poté, co ocenili dar stromu – stín a jejich těla si odpočinula, dostalo se ke slovu věčně nespokojené ego a spustilo obvyklou písničku: "Kdyby to bylo…